Nejstarší ženský klášter na Moravě
Rosa Coeli, čili Nebeské růže, byla jako nejstarší ženský klášter na Moravě založena roku 1181 místním velmožem, Vilémem z Pulína, a to jako výraz jeho pokání. Vilém se spolu s českým knížetem Soběslavem II. zúčastnil vpádu do Rakouska během válek o Vitorazsko a podílel se na vyplnění množství tamních církevních majetků, kostelů a klášterů. Poté vykonal kajícnou pouť do Říma, kde mu papež sice odpustil, ale k odčinění spáchaných hříchů mu uložil založit na jeho panství klášter.
Vilém se v té obrátil na opata premonstrátského želivského kláštera Gotšalka, podle jehož rad a doporučení začala na velmi vhodném místě v záhybu řeky Jihlavy v Kounicích stavba Nebeské růže, tedy kláštera Rosa Coeli. Jeho prvním proboštem se roku 1183 stal převor Louňovického kláštera, želivský premonstrát Petr, dle záznamů učený muž ctnostného života, který navíc se znal i s nově příchozími jeptiškami, neboť pocházely ze stejného kláštera.
Znesvěcení kláštera
Šťastný začátek však neměl dlouhého pokračování. Během husitských válek stihla klášter pohroma. Patrně roku 1423 byl vypálen a přes částečnou obnovu se mu už nikdy nepodařilo dosáhnout předchozí úrovně. A zanedlouho nastaly pro klášter okamžiky doslova osudové.
Někdy po roce 1522 se jeho tehdejší probošt Martin Göschl vzdal katolické víry a přestoupil k luteránství, zřejmě i proto, aby se mohl oženit s jednou z jeptišek. Také ostatní jeptišky se začaly stýkat s muži, čímž byl vnitřní rozvrat kláštera dokonán. Situace začala být natolik neúnosná, že Göschl musel na nátlak olomouckého biskupa roku 1526 Dolní Kounice opustit. Dokonce se uvažovalo o jeho upálení pro kacířství, čemuž zřejmě unikl jen proto, že po mučení zemřel v biskupském vězení. Pověst kláštera tím byla poškozena natolik, že klášter jako takovýza Göschlova nástupce Jana úplně zanikl.
Tajemné energie
Rozsáhlé budovy kláštera poté vystřídaly množství světských majitelů, až se dnes staly majetkem brněnského biskupství, které provozování areálu jako kulturní památky svěřilo Městskému úřadu Dolní Kounice. Chrám, i když fakticky jde jen o zříceninu, dodnes působí monumentálním dojmem. Hlavní loď dlouhá cca 30 metrů zůstává před příchozími skryta až do poslední chvíle, než projdou majestátním portálem. Každý si potom může vyzkoušet, zda je pravda, že chrám vyzařuje pozitivní energii, nejvíce pak v místě, kde hlavní loď křižuje ta vedlejší. S touto myšlenkou už byl klášter ostatně založen. Tzv. lokátoři vyhledávali pro budoucí církevní stavby místa, která sama o sobě vyzařují „pozitivní energii“, jakkoliv je její fyzikální podstata sporná. Jde prostě o pocit. A ten zde zůstává zřejmě stále stejný, dnes, jako před téměř tisíci lety.
Kudy tam
Dolní Kounice se nacházejí cca 25 jihozápadně od Brna, odkud sem zajíždí autobus. Auta je možné zaparkovat na náměstí nebo na parkovišti mezi náměstím a pozůstatky kláštera, který se nachází prakticky v centru města.
V sezoně, tj. od dubna do konce října, je otevřeno v pátek 13:00-17:00, v sobotu, v neděli a st. svátky 10:00-17:00, v červenci a srpnu denně. Mimo toto období je možné domluvit si prohlídku v místním turistickém informačním centru.
Město proslulo i jako vinařská oblast, vyhlášená je zejména zdejší frankovka.
