„Máme více než dvě stě neformálních členek,“ uvedla ředitelka neziskové organizace Slovo 21, pod jejíž hlavičkou ženské skupiny Manushe působí, Jelena Silajdžić. Projekty koordinuje Klaudie Laburdová, která v rámci setkání s novináři v pražském klubu Lastavica uvedla, že ženám, které se rozhodly skupiny Manushe založit, vadilo, že romské ženy jsou většinově považovány jen za tanečnice či kočovnice, a chtěly posílit jejich postavení ve společnosti. V současné době existuje dvanáct lokálních skupin, včetně pražské na Černém Mostě. V rámci Manushí působí i neromské ženy a muži.
Bidaripen/Odvaha
Místní vždy nejvíc vědí, co lidi v okolí trápí. Claudie Laburdová zmínila, že to jsou například problémy s přechody pro chodce nebo nedostatek dětských hřišť. V rámci projektu Bidaripen/Odvaha bylo vybráno sedm lokalit (Náchod, Chodov, Písek, Rokycany, Bruntál, Chomutov a Budišov), kde již romské ženy působí, mají být aktivizovány tamní romské komunity, aby se z nich stali respektovaní partneři místních samospráv a spolurozhodovali o tom, co se kolem nich děje. V rámci projektu se jim dostane pomoci, jak podat konkrétní návrhy, budou zprostředkovány porady s experty a podobně. Následně budou místní postupovat už sami.
Lidé zvedají hlavy
„Ženám to zvedá sebevědomí,“ uvedla Jelena Silajdžić. Aranka Balážová, která vede místní skupinu Manushe v Bruntále uvedla příklad, kdy aktivity pomohly i mužům. „V naší skupině působí romské i neromské ženy, je skvělé, že se mohou vzájemně setkávat a poznávat se,“ řekla. Na ni se obrací lidé z celého města, léta pracuje v oblasti sociální práce. „Jelena ani Claudie nemohou vědět, jaké problémy jsou v Bruntále, já zase nemohu vědět, jaké jsou třeba v Písku, proto se mi líbí, že jsou vždy zapojeni lidé z místa,“ řekla. Sleduje, jak se lidé mění, jak zvedají hlavy, jak se učí umět si vyřídit věci na úřadech, požádat o něco pro město.
Není to „o nás bez nás“
„Není to o nás bez nás,“ řekla. Ona upozorňuje kupříkladu na potíže s přechodem pro chodce v místě, kde v minulosti tragicky zahynuly dvě děti, nebo na potřebu vybudování dětského hřiště. Problémem je podle ní také nadměrný odpad, který vzniká nedostatkem kontejnerů. Otevírá témata a denně vidí posun v různých směrech. „Dřív třeba někteří učitelé nechtěli doučovat romské děti, říkali, že to nemá smysl, dnes je doučují s láskou a respektem,“ řekla. Její práci chválí i Jelena Silajdžić a Claudie Laburdová, které říkají, že ani neví, kdy vlastně spí, protože pořád pracuje. Romské slovo manuš znamená člověk, slovo Manushe lze tedy chápat jako žena-člověk.
Budoucnost aneb Život v Kunčičkách
Mimochodem, tématu spolupráce v konkrétních lokalitách (ostravská Bedřiška a Kunčičky), spojování romských i neromských žen i mužů, se věnuje i text Pospolitost autorek Elišky Černé, Růženy Dunkové a Evy Lehotské ve sborníku Budoucnost, jehož vznik iniciovala novinářka a dokumentaristka Apolena Rychlíková a vydalo jej jako svou prvotinu družstevní nakladatelství Idea. Sborník mimo jiné ukazuje možné cesty tzv. mladé levice. „Soužití Romů a Neromů v ideálních Kunčičkách vypadá tak, že jsou všichni tvární a navzájem se od sebe učí. Společné soužití nás posiluje a ukazuje nám, co je v životě důležité a co důstojnost,“ uvádí ve sborníku kupříkladu Růžena Dunková.