Trojanův mlýn
A začněme u toho nejslavnějšího mlýna.
Ten vznikl při přemyslovské stezce z Prahy na Levý Hradec asi v polovině 13. století, nelze ale ani vyloučit, že je jedním ze dvou mlýnů, které v letech 1125-40 založil únětický kanovník Zbyhněv.
Koncem 17. století byl jednokolový mlýn rozšířen, roku 1706 tu mlel Jan Vodička; příznačné jméno. Mlel pouze pro potřeby suchdolského statku, 52 pytlů o váze 94 kilo ročně. Za to si směl nechat odpad. A protože se také v suchdolském pivovaru připravoval slad, dostával z každé várky půl bečky piva. Nájem měl 52 zlatých (tolik stála kráva), taky měl pronajaty louky a pole a choval dobytek, za to odváděl do statku jednoho vepře.
Rodině Trojanově patřil mlýn v letech 1730 až 1857.
Z rodu vyzdvihněme Jiřího Trojana, který patrně postavil druhý, tzv. zadní nebo Tůmův mlýn, dále Karla Trojana, který nechal opravit a znovu vystvětiti kapli sv. Václava v Suchdole, kde byl rychtářem, a Jana Trojana, patrně posledního mlynáře tohoto jména zde.
Roku 1857 byl mlýn prodán Karlu Hendlovi, ten prodal Janu Šubrtovi, ten Kateřině Glaubnerové – její sládek zřídil při mlýně pekárnu, která pekla až do světové války.
Roku 1877 hospodářství koupil Jindřich Taussig, dalšími majiteli byli Jan Dvořák a Ludvík Kopřiva, který vlastnil i Spálený mlýn, až nakonec k podniku přišel roku 1922 hostinský Ladislav Bayerle. Ten tu otevřel hospodu U Trojanů a koupaliště.
Později, za stavitele Šaška, byl mlýn zrušen, ponecháno na památku jen vodní kolo. A v roce 1942 byl mlýn přebudován na byty.
Pak tu ještě nějaký čas byla výletní restaurace.
Trojanův mlýn je slavný také tím, že tu počátkem 70. let natáčel režisér Ján Roháč seriál Dva písaři s Jiřím Sovákem a Miroslavem Horníčkem v hlavních úlohách.
Pan Horníčka ale potkala v ten čas tragédie, když se při koupání v Únětickém rybníce utopil jeho syn, stižený epileptickým záchvatem.
A natáčel tu i Zdeněk Troška své oblíbené pohádky.
Tůmův mlýn
Dnes už z něj můžeme spatřit jen hromádku zarostlých kamenů, a to ještě za potokem.
Jak už bylo řečeno, mlýn založila kolem roku 1730 rodina Trojanova.
Mlýn to byl o jednom kole, s malou nádrží, napájenou vodou z horního mlýna. Mlela se tu zvlášť jemná krupičná mouka.
Když roku 1830 zemřel Karel Trojan, koupil živnost Josef Tůma. V té době byl mlýn oceněn na 3.900 zlatých, tedy na víc než mlýn Trojanův. Dále tu vládli František Tůma, jeho zeť Jiří Holub, ten mlýn roku 1872 prodal Kateřině Glaunberové. Té přinesl mlýn smůlu, roku 1878 vyhořel.
Žena jej raději prodala Jindřichu Taussigovi, který mlýn přestavěl na tři malé byty.
Roku 1938 objekt koupila Alice Ariesová; když se po nucené emigraci vrátila do vlasti, prodala dům obci. Ale byl tak zdevastovaný, že ta mu jen nechala strhnout střechu a to byl rozsudek zániku; ostatně na některých mapách je mlýn zván ne Tůmův, ale Zbořený.
Spálený mlýn
Třetí mlýn, nejníž položený, postavil v letech 1786-87 hostinský z Chumberka Jan Burda. Využil nového mlynářského zákona, kdy mlynář nebyl nucen mlít pro vrchnost. Koupil od Emauzského kláštera pozemky a sám se svým synem a pomocníky postavil na Únětickém potoce malý mlýn o jednom kole.
Byl v provozu jen pár měsíců, načež vyhořel.
Tak se tu začalo říkat Shořelý mlýn, později Spálený mlýn, Spáleník nebo také Černý.
Hostinský zůstal bez prostředků, mlýn spáleništěm.
Až po smrti nešťastného Burdy jeho dcera Anna uvedla roku 1813 mlýn znovu do provozu. A po dvou letech ho prodala. Podnik byl na nevýhodném místě, dobře se tu nikomu nevedlo a tak často střídal majitele.
V roce 1849 sem do nájmu přišel Karel Grill. Ten postavil ve dvoře za mlýnem továrnu na mýdlo a svíčky. Ta pochopitelně roku 1880 také vyhořela.
Obnovena již být nesměla, dřív se z ní šířil zápach a nečistoty do potoka.
Mlýn ale fungoval dál. Jeden z dalších mlynářů, jistý Možný, tovární komín využil pro zřízení pekárny.
Roku 1904 mlýn zapálil blesk a nastal konec. Následovaly pokusy zřídit tu sanatorium, pak hotel, který roku 1918 koupil známý řezník a restauratér Ludvík Kopřiva, ale i ten raději přestěhoval svoje aktivity na blízký kopec Budovec.
Ze Spáleníku se nakonec staly byty, dnes je pustý…
Dodejme, že časté požáry mlýnů byly způsobovány výbušností jemného
moučného prachu ve vzduchu. Stačí mu jen malá jiskra a neštěstí je hotovo…
zdroj Vladimír Lašťovka: Kapitoly z dějin Suchdola a Sedlce
