Od 50. let Hollywood potřeboval další fenomén krásy, který by navázal na Marlene Dietrich a Gretu Garbo. Produkce symbolů krásy začala jako na výrobním pásu ve Fordu. MM, BB, CC, to však nebyly značky aut, ale krásných žen ve filmu, které ovlivňovaly ideál ženské krásy i mimo sály biografů, a nejen v módě. Ovlivnily také zrod soutěží miss world. Prvními tvůrci symbolů krásy se tak stali hollywoodští režiséři, kteří tyto krásné nositelky symbolů krásy objevovali a do filmů angažovali. Byly to zejména společnosti Paramount Pictures a Metro-Goldwyn-Mayer.
Být nositelem či nositelkou titulu symbolu krásy bylo velmi lákavé a zahrnovalo laviny přízně a slávy. Na druhé straně vyžadovalo i spoustu odříkání, o čemž samy hvězdy v rozhovorech s novináři buď přímo nebo často i oklikou nebo mezi řádky hovořily. A tak tomu bylo a je i v životních příbězích MM, BB a CC.
Záhady kolem MM
Marylin Monroe. Filmoví diváci a pamětníci ji znají. Ale i ti mladší, vždyť kdo by neznal slavnou americkou komedii Někdo to rád horké? A kdo by neuznal, že hlavní filmová role připadla ženě neskutečně krásné? Herečku Marylin Monroe objevil modelingový fotograf David Conover. Ale dlouho trvalo, než přešla z drobných rolí „naivních dívek“ a pózování pro Playboy k startujícím a pak k hlavním rolím ve filmech Jak ulovit milionáře, Páni mají radši blondýnky či Mustangové. A svět filmu si jí začal všímat. Tomu musela však obětovat dvě manželství.
První manžel James Dougherty se nesmířil, aby z domácí hospodyňky byla filmová diva, Marylin trpěla samotou, protože Dougherty byl námořníkem. Myslela si, že Joe DiMaggio, slavný baseballista, bude jiný, protože sám svět slávy zná a bude mít pochopení i pro ni. Ale jaká naivita. Právě proto se nemohl smířit, že jeho „éterická žena“ je ještě slavnější než on, takový ranař. Ale ani do třetice její manželství se spisovatelem Arthurem Millerem nebylo ideální. MM sice byla slavným symbolem krásy, ale na duši měla šrámy, jak se stále dokola pouštěla do pokusů otěhotnět.
A byl tu další šrám. Sama jako dítě vyrůstala bez otce, pak i bez matky, šla od jedněch pěstounů ke druhým a pak byla v sirotčinci, což ji velice poznamenalo. Ani potom to neměla snadné. Sotvaže se přestěhovala z NY do LA a zařídila si tu krásnou vilu, došlo k aféře s prezidentem Kennedym, na kterého byl spáchán atentát. Dnes je záhadou otázka: Byla tomu obětována i sama MM?
Paradoxy kolem BB
Brigitte Bardot. Měla být pokračovatelkou symbolu krásy Marylin Monroe. Ale MM byla vždy upravená od stylistky i kadeřníka, velmi „vystylovaná“, zatímco BB nikoliv, nosila dlouhé volné vlasy do očí nebo jen volný výčes „zelí“. A způsobila revoluci. Od té doby i sekretářky a učitelky se mohly cítit lépe, ne tak upjatě. Po Dietrich a Monroe tu byl opět styl krásných blondýnek, ale zas jiný. A tak se tato unikátní a velmi autentická blondýnka stala největší ikonou krásy 60. let minulého století. Přitom ani ona to neměla na své cestě k symbolu krásy snadné, tu cestu měla lemovánu mnoha paradoxy.
Paradoxem č. 1 bylo to, že takovýto sexsymbol byl vychován v klášteře. O své kráse vůbec nic nevěděl. BB si naopak připadala „ošklivá“. Nebyla se svou vizáží spokojena. Musela nosit nejen brýle, ale bála se i úsměvu, to zas kvůli rovnátkám. Tehdy ještě nebylo nošení rovnátek tak běžné jako dnes a také nebyly takové materiály jako nyní. Chtěla být baletkou. Oslňovat tancem, ne jen vizáží.
A takovou, plnou paradoxů a mindráků, ji objevil režisér Roger Vadim. Její „nedostatky“ mu vůbec nevadily, naopak. Filmem A bůh stvořil ženu odstartoval její závratnou kariéru. Byla to profesně velmi plodná léta. Za roky 1952 – 1956 natočila BB na 16 filmů. Spojením naivity a drzosti Vadim vytvořil „naivní holky“ fenomén BB. On, jediný znalec, ji objevil pro všechny. A vytvořil zvláštní „animální“ krásu vlasů plavých, rovných a divokých jako sláma a písek savany, velkých nalinkovaných kočičích očí a rtů velkých a plných jako orchidej. Rty si líčila jen málo, ne narudo, jen nasvětlo. Na rozdíl od MM přizpůsobovala role ona sobě a svému naturelu. Byla to jiná blondýnka. Přesto BB se sebou nebyla spokojená, a to ani jako matka ve svém druhém svazku s hercem Jacquesem Charrierem, s nímž má syna Nicolase. Pak ještě zkusila manželství s politikem. BB nastolila otázku zajímající ženy na všech kontinentech: jak žena pozná ve vztahu, že jde o ni samu a ne o projekci napulírovaného ženského idolu navlečeného do domácích papučí?
Ale co se týče jejího vztahu ke zvířatům, tady nikdy na sobě žádný paradox necítila. „Filmová sláva je pomíjivá, „řekla na dotazy novinářů, když se ptali, proč už ve svých krásně vyzrálých čtyřiceti letech dala vale filmu, ačkoliv točila s takovými velikány jako s Vadimem či Fellinim, a plně se začala věnovat ochraně zvířat ve svém sídle na jihu Francie. BB, která se stala tváří pro Marianne, symbol Francie, odpověděla, že filmová sláva je pomíjivá, ale boj za ochranu přírody a zvířat je dlouhodobý.
Životní tajemství CC
Claudia Cardinale. Na rozdíl od MM, která vždy chtěla být herečkou, CC podobně jako BB, která chtěla být spíš baletkou, neuvažovala hned o kariéře herečky. Dcera Francouzky a Itala se musela odstěhovat z Evropy na sever Afriky, do Tuniska, za prací svého otce. Tehdy bylo Tunisko francouzskou kolonií. Bylo tu víc Italů a konala se zde soutěž krásy o nejkrásnější Italku. Navíc ji do té soutěže nutili. Málem s ní nemluvili, tak byli o jejím vítězství přesvědčeni. Zahalila se šálem, ale vítr ho sfouknul. A všichni žasli. Měla krásné velké kočičí oči namalované po vzoru BB, mandlovou pleť a nádhernou postavu. Krásu pouštní růže. Vyhrála a dostala lístek na filmový festival do Benátek, kde si jí všiml režisér Franco Cristaldi.
Příběh CC byl podobný BB. Ani příběh tohoto symbolu krásy, nebyl jednoduchý. V té době byla CC s nastartovanou unikátní kariérou těhotná. Cristaldi se stal jejím producentem, vzal si ji, ale dítě dlouho nevědělo, kdo je jeho skutečná matka a CC považovalo za svoji starší sestru. S dcerou Claudií ze druhého svazku s Pasqualem Squitierim už to bylo mnohem lepší. Chovají se k sobě sice také jako rodné sestry, ale Claudie mladší od počátku ví, kdo je její matkou, slavnou herečkou a nositelkou symbolu krásy, po jejímž boku hráli slavní herci jako Delon (Gepard), Belmondo (Cartouche), Fonda (Tenkrát na západě) či Mastroianni (Zmýlená neplatí).
