Vždy a všude uváděl jako den narození 24. prosinec 1844, podle matriky farnosti v Počaplech ale přišel na svět o den dříve a na Štědrý den byl pouze pokřtěn. Ale na v titulku položenou otázku můžeme odpovědět jen jedním způsobem. Že nevíme.
Jeho předkové z otcovy strany přišli v 18. století z německého Slezska do Čech – a ještě v onom zmíněném matričním zápise je otec jmenován „Glaser“, brzy se ale počeštili.
Krásl studoval jeden rok práva, pak se rozhodl pro duchovní povolání a vstoupil roku 1866 do semináře. 10. července 1870 byl vysvěcen na kněze a poslán za kaplana do Královic.
Tam pobyl do května 1871, kdy byl jmenován adjunktem teologické fakulty. Zabýval se dějinami katolické církve v Čechách.
Roku 1876 byl povýšen na doktora bohosloví, 1880 se habilitoval se jako docent dogmatiky na bohoslovecké fakultě UK a přednášel nauku o svátostech a eschatologi (nauka o věcech posledních).
Později se věnoval hagiografii, konkrétně životopisům českých světců. Hodně publikoval (1886 až 1898), mimo jiné velkou monografii sv. Prokopa, monografii o sv. Vojtěchu, dále životopis bl. Hroznaty a Arnošta kardinála Harracha. Na některých svých dílech spolupracoval s bubenečským kaplanem Františkem Vackem (1858 v Chrudimi – 1940 v Novém Strašecí)) a Janem Ježkem (1849 v Chvalkovicích u České Skalice – 1913 v Praze).
Redigoval Časopis katolického duchovenstva a později působil jako dopisující člen České akademie.
Do roku 1895 byl členem sboru obecních starších v Praze, pak poslancem českého sněmu v kurii velkostatkářské.
24. ledna 1884 byl Msgre. Krásl zvolen metropolitním kanovníkem, 8. září 1901 přijal biskupské svěcení a službu pražského světícího biskupa (za národnost českou), od roku 1906 byl proboštem u sv. Víta.
Spojil v sobě činnosti pastorační i vědecké.
Z jeho pražských adres jsme k roku 1889 zjistili kanovnický dům Hradčanské náměstí 63/9, o rok později kanovnický dům na náměstí U svatého Jiří 35/3 a nakonec vedlejší proboštství 34/4.
Hospodyní mu byla jeho sestra Josefa Kráslová (1841 – 1909).
Zemřel 27. července 1907 v proboštství na zánět žil.
V prvním chrámu země se s ním rozloučil arcibiskup Lev kardinál Skrbenský, svobodný pán z Hříště.
K věčnému odpočinku byl uložen u sv. Matěje v Dejvicích.
Zdroj: Antonín Podlaha, Časopis katolického duchovenstva, 1907
