Studoval gymnázium v Hradci Králové.
Roku 1763 vstoupil do jezuitského řádu; nebyl však vysvěcen a po zrušení řádu v roce 1773 přešel na Univerzitu Karlo-Ferdinandovu, kde studoval matematiku, fyziku a astronomii.
Byl žákem Josepha Steplinga (1716 v Řezně – 1778 v Praze), zakladatele observatoře v Klementinu, na níž byl adjunktem od roku 1774.
Od Steplinga získal zkušenosti s pravidelnými meteorologickými pozorováními.
V dřívějších dobách se vědci soustředili hlavně na astronomii a astrologii, meteorologie byla v ústraní. Ostatně zpočátku mělo pravidelné sledování počasí jen prozkoumat jeho vliv na lidské zdraví.
Dochovaly se Strnadovy deníky od počátku roku 1775; v Klementinu jsou od té doby pravidelná měření (tlaku, teploty, srážkového úhrnu, rychlosti a směru větru) prováděna dodnes. Strnad si uvědomoval, že charakter počasí na základě měření je potřeba zapisovat pečlivě každý den po delší dobu. Aby bylo možné měření navzájem porovnávat, byla za jeho přispění zahájena pravidelná měření v 7, 14 a 21 hodin – v časech, které se používají dodnes.
Mělo to však jistá úskalí. Teploměr a tlakoměr byly už kvalitními přístroji s důvěryhodným měřením. Vlhkoměr měl ale technické nedostatky a směr větru ukazovala obyčejná korouhev. A měření srážek se přílišná pozornost také nevěnovala.
Připojením meteorologické observatoře při Pražské hvězdárně k mezinárodní mannheimské společnosti se podařilo posunout českou meteorologii kupředu, což mělo zásadní vliv na její další vývoj.
Strnad dále inicioval zřízení dalších meteorologických stanic v Čechách (například v Chocni, Telči, Žatci, Plané u Mariánských Lázní, Žitenicích aj.).
„Je však naše observatoř umístěna na velmi nízkém místě a obklopena domy především židovskými na severní a východní straně. Ačkoli jsou všechny onde nižší, jest i tak jisté, že kouř opětovaně, i když řidčeji, z tolika set sousedních komínů způsobuje změnu na teplotě,“ stýskal si Strnad. Svým pohledem o půlstoletí předstihl konstatování britského chemika a meteorologa Luke Howarda z roku 1833, že klima města velmi ovlivňuje teplo, způsobené třeba spalováním velkého množství paliva.
Po smrti Steplinga nastoupil Strnad roku 1778 na katedru jako mimořádný profesor matematické a fyzikální geografie.
V roce 1781 byl jmenován ředitelem hvězdárny, roku 1792 děkanem filozofické fakulty a v roce 1796 působil ve funkci rektora univerzity.
V osmdesátých letech 18. století se profesor Strnad zasadil o záchranu staroměstského orloje, který byl od roku 1735 v kritickém stavu a pražský magistrát měl v úmyslu dát ho do starého železa.
Strnad ovšem chápal jeho historickou hodnotu a usiloval proto o jeho opravu. Po delším úsilí se mu podařilo přesvědčit magistrátního radu Fischera a posléze i celý magistrát, který uvolnil částku potřebnou pro rekonstrukci. Za Strnadova odborného dohledu opravu provedl za 793 zlatých v letech 1787 až 1791 hodinář Šimon Landsperger.
Jelikož si magistrát uvědomil, jak velkou službu pro město Strnad tímto činem udělal, byl přijat spolu se svými syny do svazku pražských měšťanů a zbaven všech poplatků.
Antonín Strnad se zasloužil také o vznik Královské české společnosti nauk, jejímž předsedou byl v letech 1787 až 1788. Snažil se o přetvoření soukromé učené společnosti na veřejnou Královskou českou společnost, díky tomu byl i v delegaci, která předložila v září roku 1784 císaři Josefu II. petici za ustanovení veřejné učené společnosti.
Roku 1799 onemocněl Strnad tuberkulózou. Po zhoršení zdravotního stavu jej pozval kníže Ferdinand Kinský na svůj zámek v Sazené u Velvar, aby se zde zotavil. Antonín Strnad zde však 23. září 1799 zemřel.
Je pohřben na blízkém hřbitově u kostela svatého Klimenta v Chržíně.
Pokračovatelem díla Antonína Strnada se stal jeho kolega Martin Alois David (1757 v Dřevohryzyech u Teplé – 1836 v klášteře v Teplé). Od doby vědeckého bádání Antonína Strnada a M. A. Davida se meteorologie u nás začala brát za vážený vědecký obor.
Zdroje: Petr Hlinomaz, blog.idnes.cz, 2014; Wikipedie
