Rybáři byli vždy klidní lidé, jinak to na břehu rybníka ani není možné. Ten jejich poklid i hladinu vody však rozčeřilo, když Český svaz ochránců přírody zjistil dle svých statistik a monitoringů, že se vytratily z naší krajiny tak „obyčejné“ druhy živočichů, jako jsou žížaly. „Dnes narazit na žížalu není žádná legrace,“ komentoval šéf ČSOP Petr Stýblo v roce 2019 pro server Aktuálně.cz v dlouhém rozhovoru se Zuzanou Hronovou.
Kam se poděli skřivani a žáby?
A není to jen vrtoch klimatu. S žížalami také ubylo ptactva na zahradách i v parcích a lesích. Ještě v roce 2018 se vyskytovali například kosové na téměř 100 % zahrad, v dalším roce pouze něco málo na polovině z nich, bylo to ve spojení nejen s žížalami, ale také s úbytkem hmyzu a viry z komárů. Kosové jsou tedy „řetězovou reakcí“ také ohroženým druhem, i když sadaři kosy na zahradě moc „mít nemusí“.
S tímto ptactvem však ubývá i skřivanů a slavíků, našich známých ptačích pěvců. A s hmyzem také roztomilých žabek a čolků (a také ropuch). Co se kdysi jimi, malinkými žabkami, hemžily břehy šáreckého potoka a šumavských kaluží, a čolky zas čimická jezírka. A kde jsou čmeláci, chrousti, kovaříci, svatojánské mušky, vážky? Ohrožení jsou i zajíci a divocí králíci v polích, křepelky, koroptve, bažanti.
Ohrožených druhů v přírodě je už celá řada. Faktorů, které k tomu vedou, je také více: silná chemizace v zemědělství i na zahradách, vliv klimatu (zejména jeho extrémů), nedostatek vody a necitlivé zásahy do krajiny, kyselé deště.
Dvě spojité nádoby – komáři a motýli
Snažíme se eliminovat komáry a mouchy (mohou přenášet infekce). Narážíme však na princip spojitých nádob. Chemizujeme. Ale jsou tu i užitečné včely (opylení rostlin, produkce léčivého medu a propolisu i včelí mateří kašičky) a krásní motýli (inspirátoři reálné poezie v našem životě a hlavně živočichové s velkým podílem na opylení rostlin a zeleně).
V posledních dekádách byl monitorován velký úbytek motýlů, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. Národní muzeum, Fakulta životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR i Český svaz ochránců přírody a v neposlední řadě spolek Hutur se spojily při realizaci projektu mapování denních motýlů v pražské krajině a pomohli tak velkou měrou entomologům připravit atlas denních motýlů hlavního města, díky finanční podpoře Magistrátu HMP.
Do přírody se tentokrát vypravili také všichni zájemci, amatérští entomologové, kterým není lhostejné, co bude u nás s tak nádherným druhem přírody. Neměli s sebou helmy a síťky, ale postačily mobily s fotoaparátem, GPS, lokátorem i aplikací Naturalist a Facebook. Motýly můžeme vidět v chráněných územích, ale i v městských zahradách a parcích, v okrajových částech Prahy a v přilehlých územích, jak vysvětluje entomolog Tomáš Kadlec z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze. RNDr. Ing. Ivo Macek, ředitel Přírodovědeckého muzea Národního muzea, objasňuje zas to, že na soukromé zahrádky a do vnitrobloků se profesionální entomologové dostat nemohou, proto motýli potřebují pomoc veřejnosti.
Atrakcí, motýlím divadlem „butterfly theatre“, se staly motýlí domy, v sousedním Německu i u nás, v Praze Na Příkopě a v Dianě v Karlových Varech. Motýlárium v Praze si dalo velký cíl: 600 motýlů ze 40 států světa. To už je úlovek. A ten div má název Papilonialand.
Cestou k ochraně motýlů se staly však hlavně motýlí rezervace, kde mají motýli nepoměrně daleko větší podmínky pro své motýlí ráje: biotopy s mokřady, jezírky, loukami, lesíky, úhory, stepními a keřovitými porosty, které právě motýlům v reálné přírodě tolik svědčí, a chybí. Takovými vlaštovkami u nás jsou motýlí biotopy v Mašovicích (1000 m2) a Voticích (80 hektarů plochy).
