Dvě slovenské studentky, Vierka a Táňa, se v srpnu 1976 vydaly na dovolenou do Tater. Protože si ale dlouho do noci pekly svačinku na cestu, druhý den zaspaly a ranní vlak, kterým plánovaly odjet, jim ujel. Stouply si tedy před trenčínské vlakové nádraží a zkusily štěstí na stopu.
A přestože toho pondělního rána v tak časnou hodinu moc aut nejezdilo, jeden řidič jim zastavil. Jejich radost však byla opravdu předčasná. V té době dvaatřicetiletý řidič nákladního vozu Miroslav Somora měl za sebou právě jedno znásilnění, které naštěstí jeho oběť přežila. A přestože byl ženatý, neznásilňoval poprvé, měl kvůli tomu dokonce nařízenou sexuologickou léčbu, které se ovšem úspěšně vyhýbal.
Jízda hrůzy
Když ale oběma děvčatům zastavil, působil na ně natolik důvěryhodně, že po krátké domluvě, že je doveze, kam potřebují, obě v jeho kabině bezstarostně usnuly. A za svou důvěřivost krátce poté zaplatily životem. Mladý sympaťák za volantem se totiž za pár minut změnil v brutální monstrum, které je začalo mlátit masivním utahovacím klíčem na kola hlava nehlava. Když ztratily vědomí, začal je bodat nožem jako šílený. Používal přitom takovou sílu, že nůž při tom dokonce zlomil. A pak ještě jednu z nich znásilnil, přestože už byla na prahu života a smrti.
„Ani moc nekřičely. Brzy zůstaly bezvládně ležet. Jedna na sedadle, druhá pod ním. Potom jsem vzal nůž, dlouhý asi 30 cm a začal obě ležící dívky bodat. Kam a kolikrát jsem bodl, si už nepamatuji,“ popsal později u výslechu kriminalistům poslední chvíle nešťastných stopařek.
Divný náklaďák
To se stalo nedaleko obce Trenčianska Teplá a Somora se rozhodl odvézt jejich mrtvá těla na skládku u Valašských Klobouků na Moravě, zhruba třicet kilometrů odsud. Počítal s tím, že se jich tak nadobro zbaví, zvlášť když obě dívky ještě vysvlékl donaha, aby ztížil jejich případnou identifikaci. Jenže, jak se říká, žádný plán nikdy nevyjde.
Somora totiž na skládce zaparkoval zcela opačně, než stávala obvykle auta, která tam přijela vysypat odpad z korby náklaďáku. Stál ke skládce natočený kabinou řidiče, odkud vytáhl mrtvá těla. Jeho neobvyklé počínání zaujalo přinejmenším dva svědky. První z nich si zapamatoval jeho žilinskou poznávací značku a ten druhý se nelenil dojít podívat, co tam tak zvláštního asi vyložil. A když z hromady odpadků vyhrabal jen ledabyle ukrytou lidskou nohu, okamžitě zavolal tehdejší Veřejnou bezpečnost.
Šibenice!
Díky těmto dvěma „všetečkům“ kriminalisté Somoru dopadli již během dvou dnů. Když si pro něj přišli, právě čistil kabinu od krve a chystal se ji dokonce přemalovat, aby se zbavil veškerých stop po svém zločinu. To mu už ale nebylo nic platné, a tak se brzy po zatčení přiznal. A o dva roky později ho po zásluze čekala šibenice.
Somorova dvojnásobná vražda obrovským způsobem rozbouřila veřejné mínění a její „popularitu“ později přiživil i „socialistický thriller“ režiséra Jindřicha Poláka s Dagmar Patrasovou a Janou Nagyovou v rolích zavražděných stopařek a polským hercem Markem Perepeczkem jako Somorou.
Film natočený v roce 1979 lámal rekordy v návštěvnosti a na lístky do kina na tuto drsnou kriminálku, která jednoznačně vyčnívala z obvyklé nabídky tuzemských distributorů, se stávaly dlouhatánské fronty. Snímek ovšem, zřejmě jako propagandistickou úlitbu režimu, obsahuje i linku Somorova útěku na Západ, což se ovšem zcela vymyká realitě.
Perepeczko neboli zločinný řidič náklaďáku Charvát si při něm vzal za rukojmí chlapce své bytné, kterou ve filmu ztvárnila Jaroslava Obermaierová. Emigrace mu ale nevyšla – samozřejmě díky skvělému zásahu bdělých a ostražitých příslušníků Veřejné bezpečnosti a zejména přesné mušce odstřelovače. Filmový vrah Charvát tak na rozdíl od popraveného Somory skončil s prostřelenou hlavou.
Smrt stopařek
Roli brutálního vraha Somory nechtěl nikdo z tuzemských herců vzít. Odmítli ji hrát i takoví skvělí umělci jako například Petr Kostka, František Němec nebo Milan Kňažko. Nechtěli se stát v očích diváků „vrahem“, kterému tento škraloup už nikdo nikdy „neodpáře“. Nakonec tedy volba padla na polského populárního – a urostlého – herce Marka Perepeczka. A byla to skvělá volba – tím, že ho domácí publikum neznalo, byl v roli vraha stopařek naprosto přesvědčivý. Perličkou z natáčení je fakt, že Perepeczko, který hrál řidiče náklaďáku, ho ve skutečnosti řídit neuměl, takže ho natáčeli v kabině, která seděla na korbě jiného nákladního auta.
Zdroj: Wikipedia, Dotyk, Blesk, iDNES.cz, kinobox.cz
