Na Šumavě a v Bavorském lese se za necelých pět let utvořily čtyři vlčí smečky. Vyplynulo to z událostí posledních týdnů a pozorování odborníků. Vlky častěji vídají lidé a pletou si je se psy.
Aktuálně o sobě vlci nejvíce dávají vědět v oblasti Nové Pece, Frymburku, v okolí Horní Plané a také v oblasti Vojenského výcvikového prostoru Boletice. Místní obyvatelé, ale i pracovníci Správy Národního parku Šumava přímo pozorují vlky nebo nacházejí jejich stopy relativně často a vlci se objevují i v obydlených oblastech. Přitom se vůbec nemusí jednat o nějaké nestandardní chování vlků, jak se někteří lidé domnívají.
„Častější pozorování vlků může být způsobené tím, že se smečka etabluje v novém prostředí. Zjednodušeně řečeno: nejprve novou smečku vidíte, ale po nějaké době zvířata jakoby „zmizí.“ To souvisí s tím, že si vlci zjistí fungování lidí v krajině a přizpůsobí se. Mimo vlčích smeček putují přírodou také jednotliví vlci, kteří neznají krajinu a tak je možné je zahlédnout. Občas mohou působit až dezorientovaně. S podobným jevem jsme se už setkali u první vlčí smečky na Šumavě,“ vysvětluje zoolog Správy Národního parku Šumava Jan Mokrý.
Lidé si někdy vlka spletou se psem. Své zkušenosti s tím mají i zaměstnanci Správy NP Šumava. „Ve třech případech jsme vystopovali zvířata do jejich boudy, říká Vladimír Dvořák ze Správy NP Šumava se tím, že v jednom případě se jednalo o německého ovčáka a dvakrát o československého vlčáka. „Nejzajímavější byl čtvrtý případ nedaleko Strážného, kdy na lesní cestu před kolegyni vyšel vlk. Po chvilce pozorování se vydal přímo k ní a teprve v nepříjemně krátké vzdálenosti se otočil zpět do lesa. Přes poměrně stresovou situaci kolegyně zvíře z větší vzdálenosti vyfotografovala. Až po zvětšení fotografie si všimla psího obojku. Zvíře bylo posléze identifikováno jako saarloosův vlčák pocházející z chovu za hranicemi v Německu,“ dodává Dvořák. Saarloosův vlčák je podobný československému vlčáku a byl vyšlechtěný v Holandsku.
Od roku 2020 sledují Vlky na Šumavě a v Bavorském lese pomocí telemetrických obojků. „První vlčici se nám podařilo odchytit na podzim roku 2020. Jednalo se o mladé zvíře, které se narodilo v první vzniklé smečce. Její telemetrický obojek nám v pravidelných intervalech posílal aktuální pozici až do července loňského roku. Díky tomu máme dobrou představu o velikosti území v centrální části NP Šumava, které je v současnosti obýváno touto smečkou,“ říká vedoucí výzkumného projektu Aleš Vorel, z Fakulty životního prostředí zemědělské univerzity.
Díky soustavnému monitoringu a studia vlčích smeček na Šumavě se o jejich životě mohou vědci i lidé dozvědět více. Vědci také vyvrací zažité mýty a desinformace. Díky trasování lokací v terénu se rovněž daří odhalit velké množství ulovené kořisti, což jsou cenné údaje z pohledu potravní ekologie vlků obecně. „V říjnu a v listopadu 2021 se nám podařilo odchytit další dvě samice. Jedna z nich patřila do jednoho z teritorií, které vzniklo na přelomu let 2019/20 na území národních parků Šumava a Bavorský les. Podle aktuálních informací z obojku se tato mladá vlčice ze svého původního rodného teritoria začala přesouvat hlouběji do Německa, do oblasti Frauenau. Od prosince se podle GPS dat pohybuje výhradně v NP Bavorský les, který skoro celý prošla a kde pravděpodobně hledá samce pro založení své vlastní smečky,“ upřesňuje Vorel.
„Data získaná z telemetrického výzkumu jsou pro nás velmi cenná. Pomáhají nám lépe porozumět chování a pohybu vlků v naší kulturní a fragmentované krajině. Můžeme díky nim například zjistit, nakolik se vlci přibližují k lidským obydlím a stádům hospodářských zvířat, zda překonávají jejich zabezpečení – to jsou pro nás i chovatele klíčové informace,“ říká Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Je totiž důležité omezit konflikty, které návrat této šelmy do naší krajiny přináší.
„Rozvoj vlčí populace v oblasti Šumavy je rychlý, avšak ne úplně překvapivý. Už v roce 2017 nám bylo jasné, že mláďata prvního šumavského páru budou hledat nová teritoria a určitě budou obsazovat volné prostory nejen na Šumavě a v Bavorském lese. Odhadujeme, že by v oblasti národních parků a jejich blízkosti mohlo nyní žít mezi dvaceti až třiceti vlky,“ dodává zoolog Jan Mokrý.
STO
