Náměstí, které nemá dominantu, tvoří trojúhelník, vzniklý z ulic Korunovační, Pod kaštany, Na Zátorce a Wolkerova.
Náměstí je v jakémsi dolíčku, vzniklém těžbou hlíny cihlářem Maxem Hergetem.
Místem protékal Bubenečský potok, jdoucí od tréninkového hřiště Sparty k bývalému rybníčku před Slamníkem. Vedla tudy cesta jdoucí z místodržitelského letohrádku směrem k dnešní Hradčanské, tedy k Písecké (Bruské) bráně, nádraží a cestám do Dejvic, Břevnova atd.
V literatuře stojí, že potok býval překročen kamenným mostkem.
V jižní části náměstí bývalo zámecké zahradnictví se skleníkem a se starým hřbitovem, zvaném Na Skalce.
V čísle 1 je velvyslanectví Ruska, původně palác Fridricha Petschka, synovce bankéře Julia Petschka, vznikající v letech 1927-30 podle plánů Maxe Spielmanna. Projekt nechali původně vytvořit Rudolf a Anna Bloch-Bauerovi, kteří vlastnili vedle stojící letní sídlo knížete Oettingen-Wallersteina. Obojí (a ještě více) stálo v někdejší vinici Hvězdě, pak Miseronce. Letní sídlo bylo strženo někdy koncem 30. let.
Při západní hraně náměstí stojí Cantorova vila, dílo architekta Josefa Zasche z let 1922-23, dnes rezidence indonéského vyslance, naproti je růžová vilka magistra Měšťana, vyvedená podle projektu Kotěrova žáka Bohumila Kuchaře těšně před první světovou válkou. Dole, při Wolkerově ulici, je vlastní vila Petschkova architekta Maxe Spielmanna z roku 1927.
Náměstí neslo své jméno od roku 1925, stejně jako navazující ulice Pod kaštany, dříve zvaná Královská cesta.
V roce 1616 bylo totiž podél cesty k Písecké bráně vysázeno stromořadí lip a vrb. To bylo zničeno za války 1741, po několika letech bylo obnoveno novými lipami a kaštany. Ty postupem času v aleji převládly.
