První Evropané, kteří navštívili Jižní Ameriku, byli jistě překvapeni, když uviděli množství chundelatých, různobarevných hlodavců. Inkové morčata nejen tolerovali, ale chovali je rovněž jako živé hračky a také jako zdroj potravy. Inkové považovali morčata za jistý způsob určení majetnosti kmenu či rodiny. Když měl být uzavřen sňatek mezi mužem a ženou z různých rodin, tak čím více dostala žena morčat věnem, tím bohatší prý její rodina či kmen byly.
Inkové morčatům stavěli i speciální bydlení, aby morčata nemrzla a mohla se v klidu množit. Jednalo se o poměrně velkou hromadu větví, zdánlivě ledabyle naházených na sebe, ale zároveň poskládaných tak, aby se hromada nebortila. Nad ni se postavil jakýsi stan z plátna či kožešiny. Morčata tak mohla vychovávat mladé v bezpečí po celou zimu. V Andách dodnes můžeme podobné domečky najít.
Morčata i v naší době stále obývají domy Peruánců a jsou nadále i zdrojem potravy. Místní obyvatelé si jich ale cení též pro schopnost předpovídat počasí a věří rovněž, že svým hlasem dokážou odvrátit i blížící se bouři. V jazyce Inků se morčata jmenují cui cui – podle typického hlasového projevu. Morčata se dodnes využívají i v šamanismu, kdy se živé bílé morče přikládá na postižené místo, odkud má odebrat nemoc. Pak je vypuštěno do přírody.
V 15. století popisuje své první setkání s morčaty Kryštof Kolumbus. Do Evropy bylo morče dovezeno holandskými mořeplavci, kteří pluli kolem západního pobřeží (Guiney), kolem 16. století. Odtud můžeme odvodit jeho anglický název „guinea pig“. „Prasátka“, a to konkrétně „mořská“, se jim říká také v jiných jazycích, kupříkladu v ruštině a v němčině, zřejmě pro jejich zavalitý vzhled a zdánlivě nemotornou chůzi – a „mořská“ asi vzhledem ke způsobu přicestování do Evropy.
Od počátku 18. století jejich obliba postupně rostla, a to zejména v Anglii. Například královna Alžběta I. již také chovala morče jako domácího mazlíčka a tím přispěla k jeho popularitě. Zpočátku si toto přátelské, velice hovorné zvířátko nemohl dovolit každý a byla tedy výsadou bohatých. To dobře dokládá například obraz, který můžeme vidět na zámku Nebílovy asi 16 kilometrů jižně od Plzně. Morčata jsou na něm vyobrazena v roli zámeckých obyvatel, podobně jako se portrétovali oblíbení psi či koně.
Od 19. století se postupně začaly pořádat první výstavy morčat. Nejsilnější vlna obliby morčat přišla po druhé světové válce a trvá dodnes. Bylo vyšlechtěno mnoho druhů a typů morčat, dlouhosrstých, krátkosrstých a pro neustále se zvyšující počet lidí alergických na srst i morčata skinny, bezsrstá.
Ve dnech 15. – 16. listopadu 2019 se na Výstavišti v Lysé nad Labem uskuteční devátá Malá evropská výstava morčat, jejímž vyústěním bude i vyhlášení nových evropských šampionů. Pokud zavítáte na výstavu, možná si i vy domů odnesete nového sympatického kamaráda, který se vám za péči a pozornost odvděčí přítulností. Nezapomínejme také, že morčátko je velmi sociální tvor – a pokud nemůžete nebo nechcete mít těchto mazlíčků doma víc, potřebuje váš zvýšený zájem i po stránce citové, aby nestrádalo.
