Například hejna rorýsů a dalších ptáků letí na podzim ze severní Evropy až do Afriky. Mnoho z nich se vydává na namáhavou cestu přes Alpy. Často jsou zaskočeni první sněhovou bouří a než najdou nějaký úkryt, mnoho jich zahyne. Vysoko v horách, v klášteře sv. Bernarda, se mniši po staletí starají o „zimní“ horské poutníky, a to včetně ptáků, o které zde pečují až do té doby, než se zotaví a vydají na další cestu. Přístavem pro vyčerpané ptačí cestovatele jsou i majáky a námořní lodě, jejichž paluby jsou někdy přímo posety vyčerpanými opeřenci.
Asi nejznámějšími opeřenými cestovateli jsou vlaštovky. Ty ze severní Evropy na svá africká zimoviště urazí až úctyhodných 11 000 kilometrů. Vlaštovky migrují ve velkých hejnech a pravděpodobně spoléhají i na zkušenosti starších ptáků. Kukačky to mají mnohem těžší, protože netvoří hejna a cestu tak musí nalézt samy.
Ptáci mají vyvinutý orientační smysl a dokáží určit polohu podle slunce a hvězd a řídí se určitým druhem vnitřního kompasu. Mnoho ptáků je citlivých na změny geomagnetického pole. Jeho siločáry směřují k zemskému povrchu pod různým úhlem a pole se tak mění. Směrem na sever a na jih ptačí smysly stejně jako kompas vnímají vlastní pozici z úhlu, pod kterým pole proniká povrchem.
Při cestě v noci určují ptáci svoji polohu i z polohy hvězd. Není to nic jednoduchého, protože hvězdy mění své postavení s měnící se zeměpisnou délkou a obdobím. Přinejmenším na severní polokouli je jedna stálá hvězda, Polárka. Během noci se kolem ní ostatní hvězdy zdánlivě točí, ptáci tento pohyb vnímají a využívají tak postavení Polárky ke své noční orientaci.
Je záhadou, proč se ptáci orientují tolika různými způsoby. Na rozdíl od jiných zvířat, která se řídí zemským magnetickým polem a nepotřebují již jiný způsob, ptáci používají různé systémy jako podpůrné – když jeden selže, nastoupí jiný.
Klíčem k migracím ptáků jsou zřejmě navigační úspěchy holubů. Při jednom sledování se zjistilo, že holubi slyší nízkofrekvenční zvuky – infrazvuk. Ten je pod povrchem slyšení člověka. Na čem jsou založeny tyto sluchové schopnosti holubů, přesně nevíme. Nejnověji se předpokládá, že tyto schopnosti mají i jiné druhy ptáků. Vědci se proto domnívají, že migrující ptáci vnímají infrazvuky jako určité značky během letu.
Závěrem lze tedy říci, že infrazvuky se donesou k migrujícím ptákům a ti si vytvoří jakousi obrovskou zvukovou mapu, sloužící k podpoře jiných smyslových systémů, jejichž výsledkem je neomylná cesta domů. Přesná a dokonalá ptačí orientace však doposud není zcela jednoznačně a detailně objasněna.
Jak je vidět, ani tito opeření poutníci to nemají tak jednoduché, jak se možná na první pohled může zdát. Každopádně, až je zase uvidíte vracet se po chladné zimě domů, vzpomeňte si, jak náročnou cestu za sebou mají – a snažte se jim nějak přilepšit. Po namáhavé cestě si to jistě zaslouží.
