Nedělník Jitky Kačánové: Bohorovní soudci aneb pozor na justici!

4.10.2020
Jitka Kačánová

Samozřejmě, že každý vězeň může mít svůj příběh o nespravedlivém stíhání. Dokonce i tehdy, když se ocitl za mřížemi právem. Jenomže si zkuste představit, že se stanete objektem trestního stíhání za věc, kterou jste doopravdy nikdy nespáchali. A nedej Bože, když tím ta hrozná noční můra neskončí, a vy se ocitnete nezákonně ve vazbě nebo ještě později třeba i ve vězení.

Možná vás vyhodí z práce, začnou problémy v rodině, opustí vás váš nejbližší člověk. Když se pak ukáže, že věc, za kterou vás soudili, udělal někdo jiný nebo se vůbec nestala, může být ve vašem životě už stejně všechno jinak. Žádné odškodnění napáchanou škodu nikdy neodčiní. A to nemluvím o tom, že se o náhradu ještě musíte přihlásit sami. Není to tak, že se vám stát automaticky omluví a utrpěné trauma vám sám od sebe vynahradí. Navíc na vás stejně až do smrti nejspíš ulpí stín určitého podezření. Však to známe – na každém šprochu pravdy trochu, že?

Rozplétání kauzy. Dostane Kramný poslední šanci?

Oběti nezákonností ze strany státu jsou dvojího druhu. Jednak ti, kteří byli trestně stíháni na objednávku. Možnost objednání trestního stíhání svého času potvrdila dokonce současná ministryně spravedlnosti Marie Benešová. A později se k jejímu názoru připojili i prezident Zeman a premiér Babiš. I když je to smutné, většinou jde v těchto případech o velké hráče, kteří jsou zvyklí tvrdě bojovat se sobě rovnými a v různých právních kličkách se poměrně dobře vyznají. Daleko horší je druhá varianta – když člověka zavřou prostě proto, že někdo něco zpacká, znalec se přehlédne, policajt se přepíše, soudce si něco domyslí na základě svých dojmů. A práva neznalému člověku zůstanou jenom oči pro pláč.

Z této neuvěřitelné lhostejnosti, kvůli které se tisícovce lidí ročně převrátí život vzhůru nohama, až mrazí. Když potom ještě zjistíte, že správnost svého rozhodnutí často posuzuje samotný soudce nebo znalec, který se v této věci již vyjádřil, člověku se z toho až ježí vlasy na hlavě. Určitě nechci dehonestovat stovky poctivých policistů a soudců, kteří dohlížejí na dodržování práva a zákonnosti. Ale jejich práci a reputaci podobné justiční „úlety“ přece škodí také. Přitom podle některých blíže obeznámených zdrojů se stavem českého soudnictví a práva rozhodně nejde jen o pár případů. Spíš jde o obrovsky prorostlé metastázy. A při snaze o došetření případných omylů a chyb prý vrána vráně oči v žádném případě nevyklove.

Co má tedy člověk, který – ať záměrně nebo omylem – spadl do chapadel justiční chobotnice, dělat? Má vůbec nějakou možnost se bránit? Nebo mu zbývá jen pokorná modlitba? A opravdu nám to v právním státě stačí?



Nepřehlédněte