Výbuch lokomotivy Jason, k němuž došlo 27. července 1848, byl do té doby největším železničním neštěstím v českých zemích a na dlouhou dobu ovlivnil pokyny pro údržbu a používání parních kotlů lokomotiv.
Lokomotivě Jason (typ Adonis), která vezla pravidelný nákladní vlak z Bohumína do Vídně, tehdy mezi stanicemi Hulín a Napajedla, náhle explodoval kotel. Na místě zahynuli strojvedoucí Nischlag a topiči Černý a Frank. Čistič Prischka, který sloužil jako tendrová stráž, utrpěl řadu těžkých zranění, na která dvě hodiny po výbuchu zemřel.
Dále byli lehce zraněni dva nakladači, oba se však vyléčili i přesto, že stav nakladače Mandla (který byl zraněn až po nehodě při záchranných pracích, když ho zavalil náklad) byl původně shledán natolik vážným, že jej přivolaný kněz zaopatřil společně s Prischkou.
Ze čtyřiceti vozů bylo rozbito či poškozeno sedmnáct a trosky lokomotivy byly rozházeny až do vzdálenosti 600 metrů od místa výbuchu.
Příčina exploze nebyla nikdy spolehlivě objasněna, nejčastěji se udávaly důvody jako závada na kotli, chyba strojvedoucího, odpadnutí velkého kusu kotelního kamene či nepředpokládaný vývoj a výbuch tzv. třaskavého plynu.
Za nejpravděpodobnější příčinu výbuchu však vyšetřovatelé považovali buď technickou příčinu v kotli (porucha čerpadel) nebo chyby strojvůdce (chybné nastavení vodoznaku) k nedostatku vody v kotli, za jakého stavu strojvedoucí zprovoznil čerpadla. Napuštění studené vody do rozžhaveného prázdného či téměř prázdného kotle vedlo k prudkému vývoji velkého množství páry, která způsobila obrovský přetlak. Takový přetlak však kotel nemohl vydržet.
Tato teorie odpovídá řadě důkazů a svědectví posbíraných po nehodě, má ale i slabé místo, protože kotel v lokomotivě měl pro tyto případy zabudovanou pojistku v podobě zvláštního olovem vyplněného šroubu – olovo se mělo při poklesu hladiny vody a rozžhavení kotle rozpustit, což by vedlo k zatopení topeniště vodou a zabránění neštěstí. To se evidentně nestalo (šroub byl nalezen zcela neporušený), což vyšetřovatelé nebyli schopni vysvětlit.
Zdroj: Mojmír Krejčiřík: Malý železniční pitaval 2, Nakladatelství dopravy a spojů, Praha 1991
