Ovšem, většina ze 110 cestujících se za hranice dostala proti své vůli a sedmdesát sedm z nich se vrátilo zpět domů, jednalo se převážně o žáky gymnázia v Chebu a pacienty z Františkových Lázní. Reakcí na tento počin bylo až hermetické uzavření československých státních hranic. Aby se zabránilo opakování podobného počinu, byly dokonce vytrhány koleje na mnoha nevyužívaných hraničních přechodech a ještě v roce 1951 se začaly budovat ženijně technické zátarasy podél celé západní hranice.
Akce vyvolala celosvětový odraz a tak byla podobná komunistická opatření očekávanou reakcí. Jak ale začala? Rychlík odjel z Prahy 11. září 1951 v 9:55. Po příjezdu do Chebu byla jeho zadní část odpojena a ze služebního a tří osobních vozů byla sestavena souprava osobního vlaku do Aše. Byla přistavena i nová lokomotiva se strojvedoucím Jaroslavem Konvalinkou a topičem Kalabzou. Strojvedoucí lokomotivu ještě nechal otočit kotlem dopředu, aby mohla být vyvinuta větší rychlost než při jízdě tendrem napřed, jak bylo obvyklé při jízdě na této trati.
Vlak vyjel z Chebu, zastavil ve Františkových Lázních, kde nastoupili další aktivní účastníci akce, včetně rodin hlavních organizátorů Karla Truksy, který nastoupil už v Chebu a dr. Jaroslava Švece. Poslední zastávku před Aší měl vlak v Hazlově, kde přistoupil ještě ašský zubař Švec. Právě zdě od něj dostal strojvedoucí znamení, že výhybka v Aši je přehozena směrem na Německo. Strojvedoucí ještě stihl pod záminkou poruchy brzd uzavřít potrubí k jejich ovládání a zajistit, aby byly na všech vozech povolené.
V Hazlově ještě na lokomotivu nastoupil chebský výpravčí Truksa, jedoucí předtím s rodinou ve voze, aby pomohl zneškodnit strojvedoucímu topiče Kolabzu, který o připravované akci neměl ani potuchy. Vlak pak ještě jednou zastavil, aby strojvedoucí s Truksou uzavřeli zbylé kohouty brzdového potrubí, aby nefungovala ani záchranná brzda. Potom se už vlak rozjel vstříc svému cíli. Stanicí v Aši prolétl sedmdesátikilometrovou rychlostí, přerazil dřevěnou hraniční závoru a zastavil přibližně tři sta metrů za hranicí na německém území u vesnice Wildenau. Poté, co už o celé akci informoval Truksa německou stranu, přijíždějící vlak z Československa už zde čekali dva česky mluvící muži spolu s americkými vojáky a německými financi.
Není jistě bez zajímavosti, že ašský vlak svobody nebyl jediným v tehdejším východním bloku, podobnou akci zažil o deset let později i Berlín. K celé události došlo 5. prosince 1961 u Oranienburgu, kdy se strojvedoucí vlaku s celou rodinou rozhodl emigrovat. Po této události se i ve východním Německu zdokonalovala další opatření.
