Nejstarší beletrie v českém prostředí je z 13. století

18.9.2022
Doris Drienová

Nejstarší beletrie v českém prostředí vznikala ve 13. století na dvoře posledních přemyslovských panovníků ve středověké němčině. „Velká část těchto eposů dosud nebyla přeložena do češtiny, je to naše domácí zapomenutá literatura,“ řekla v rozhovoru historička Dana Dvořáčková Malá, která se věnuje překladům této epiky. Důvodem je podle badatelky kromě jiného to, že po roce 1945 zůstal v české historiografii výzkum německojazyčných, nejen literárních, pramenů v pozadí. Badatelé se primárně zabývali latinskými a staročeskými prameny.

„Ze dvora Přemysla Otakara II. a Václava II. máme nejstarší zábavnou alias beletristickou literaturu a až po ní přichází staročeská tvorba 14. století,“ řekla Dvořáčková Malá. „A to rovněž nemáme přeloženo do současné češtiny, aby si to nynější čtenář mohl přečíst. Je to díl pramenů, který zůstal upozaděn kvůli vývoji historické vědy po druhé světové válce,“ uvedla badatelka z Historického ústavu Akademie věd ČR.

„Může to znít trochu divně – český středověk a najednou jsou tam německé texty, ale patří to tam. Když se ale podíváte do dějin české literatury, najdete tam latinské texty a nejstarší staročeskou tvorbu a německá jako by neexistovala,“ řekla historička. Dodala, že i tlak komunistického režimu odsunul tyto prameny do germanistiky. „Přitom ten pozdně přemyslovský dvůr je těmito eposy proslulý,“ zdůraznila.

Historičku eposy přemyslovských dvorů oslovily tak, že se začala věnovat jejich překladu. „Přeložila jsem epos Wilhelm von Wenden (Vilém ze země Slovanů), který oslavuje krále Václava II,“ řekla Dvořáčková Malá. Překlad vyšel v roce 2015. „Ústředním hrdinou je kníže Vilém, původně pohanský, pak obrácený na víru, účastnící se výpravy ve Svaté zemi. A pak je tam paní Bene, jeho choť a kněžna, která je personifikovaná jako první manželka Václava II. Guta Habsburská,“ popsala příběh badatelka. Podle ní jde jak o oslavu královského páru, tak i o velký epický příběh, který má 8358 veršů. Podle historičky to však bylo dílo středního rozsahu.

„V době největší slávy epické tvorby německého jazyka na sklonku 12. a počátku 13. století dosahovaly eposy třeba 20.000 až 30.000 veršů. V českém prostoru máme Alexandreidu o 28.000 verších. Česky nevyšla a myslím, že takový překlad může být dílo na celý život,“ řekla badatelka. Epos Wilhelm von Wenden překládala zhruba čtyři roky a zvolila si veršovanou podobu. K poezii má blízko, neboť je sama básnířkou.

„Německá zdejší tvorba je zajímavá i tím, že je často ovlivněna dějovými prvky z českého prostředí,“ poznamenala Dvořáčková. Ačkoliv jde o nejstarší beletrii českých zemí, v rámci středověkých německých eposů šlo v podstatě už o zenit tvorby, řekla. Podle historičky se také v poslední době zájem o tyto eposy mezi badateli daří oživit. Sama se nyní věnuje překladu epické básně známé jako Mariánská legenda. I ta vznikla na dvoře Václava II. a čítá asi 1700 veršů.

Zdroj: ČTK



Nepřehlédněte