Když se procházíme po pražské čtvrti Žižkov, narazíme na mnoho zajímavých architektonických objektů. Pokud bychom se vydali od nejznámější budovy, kterou je samozřejmě Žižkovský vysílač směrem k Olšanskému náměstí, došli bychom k Olšanským hřbitovům. A právě na tomto místě stojí nejstarší kostel této čtvrti.
Není moc velký a poněkud zaniká v blízkosti velké křižovatky. Jeho historie příliš známá není. Je spojena především se sousedními rozlehlými hřbitovy. Nachází se na území zaniklé vesnice Olšany. Stojí na křižovatce Jičínské a Olšanské ulice, v severozápadním rohu Olšanských hřbitovů. Začíná zde naučná stezka po největším pražském hřbitově.
Morová epidemie
Roku 1680 vypukla v Praze morová epidemie. Bylo nutné zřídit pohřebiště za městskými hradbami. Byl vybudován staroměstský morový hřbitov. Původní ves Olšany, která se zde nacházela, zcela zanikla vlivem této děsivé epidemie. Roku 1682 zde byla postavena morová kaple zasvěcená patronům sv. Rochovi, Šebestiánu a Rosalii. Svatý Roch z Montpellieru je francouzský katolický světec, který je uctíván jako morový patron. Lidé tomuto světci často směřovali svá přání za uzdravení lidí během morových epidemií. Bývá často vyobrazován v poutnickém oblečení se sedícím psem u nohou.
Architektura kostela
Kostel je velmi často nesprávně označován jako rotunda, neboť svým tvarem tuto stavbu velmi připomíná. Jedná se ovšem o barokní elipsovitou kopulovou stavbu. Vnitřek je členěn arkádami, nad nimiž se táhne galerie. Dominantu interiéru kostela představuje hlavní novorenesanční oltář, na kterém jsou vyobrazeni svatí patroni, kteří pomáhají při morových epidemiích. Nejstarším dochovaným předmětem, který se v kostele nachází, je barokní cínová křtitelnice, pocházející z konce 16. století.
Při výstavbě dopravních komunikací na Olšanech, ke kterým došlo ve 20. století, byla zbořena část hřbitovní zdi, za níž kostel sv. Rocha stával. Stejný osud potkal i starou faru. Proto se dnes kostel nachází v těsné blízkosti křižovatky a je vytržen ze svého původního umístění v krajině. Budova je dnes připomínkou děsivých morových epidemií, kterým musela Praha v minulosti čelit. Zároveň nám dokládá, že novější pražské čtvrti mají mnohem delší historii, než by se na první pohled zdálo.
