Konrad Henlein se narodil 6. května 1898 ve Vratislavicích nad Nisou. Některé údaje však uvádí jako obec narození pojizerský Liptákov. To je samozřejmě nadsázka a odkaz na divadlo Járy Cimrmana, kam se také dostal.
V období první republiky byl funkcionářem Ještědsko-Jizerské a poté Chebské župy Německého turnerského svazu v Československu. V roce 1931 se stal dokonce jeho náčelníkem. V roce 1928 zřídil v západočeském Aši turnerskou školu. V roce 1933 však založil i politické hnutí Sudetendeutsche Heimatfront, které se o dva roky později přejmenovalo na Sudetendeutsche Partei. Postupně pak získával podporu nacistického vedení z Německa a díky kontaktům na Západě se mu podařilo zviditelnit sudetskou otázku v mezinárodním kontextu. Sám však v této otázce způsoboval problémy a byl to právě on, kdo ji vlastně řešit nechtěl.
V této době měl ale i jiné aktivity, přednášel například v prosinci 1935 na londýnském královském institutu a údajně měl i ambice kandidovat na československého prezidenta. V témže roce se pak poprvé setkal s Adolfem Hitlerem a to hned na německé půdě. Zpátky se pak vrátil až po podpisu Mnichovské dohody, už jako jmenovaný říšský komisař pro Sudetoněmecká území. Osobně se pak účastnil i Hitlerova triumfálního průjezdu pohraničím.
Jako správce Sudet byl také zodpovědný za veškerý teror v této oblasti, a to jak vůči Čechům, tak samozřejmě i vůči Židům a německým antinacistům. Bývalý sociálnědemokratický starosta Ústí nad Labem Leopold Pölzl byl tažen městem na oprátce a měl být ubit k smrti, kdyby ho z rukou davu nezachránilo paradoxně gestapo.
Když se pak SdP sloučila s NSDAP a vznikla župa Sudety, stal se Henlein jejím župním vedoucím. I přes tuto vysokou funkci byl však jeho vliv omezený a nikdy nedosáhl nějakého výraznějšího politického úspěchu.
Poslední dny života
V pondělí 7. května 1945 odjel Henlein z Liberce, aby se pokusil vyjednat s Američany příhodné podmínky kapitulace, co se týče území protektorátu. Mimo jiné se pokusil dojednat i uznání Mnichovské dohody. Ve svých představách byl tak naivní, nebo možná tak sebejistý, že mu vůbec nedocházelo, že s ním Američané rozhodně nebudou vyjednávat. Dostal se až na území osvobozené právě americkou armádou, kde byl však u Lokte zajat, vyslýchán a následně uvězněn v Plzni. Tam mu už došlo, že s ním nikdo vyjednávat nechce a že s ním bude zacházeno jako s válečným zločincem. Sklem z rozbitých brýlí si časně ráno 10. května 1945 podřezal žíly.
Zdroj:
PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008
Karpaš, R. a kol.: Kniha o Liberci. Dialog, Liberec, 1996
