Prakticky v samém centru Jílového stojí opuštěná a chátrající bývalá záložní nemocnice, jedna z těch, které stavěl komunistický režim pro případ války. Velkých objektů s nemocničním vybavením, ve kterých nikdy nebyl žádný pacient, bylo podle dostupných informací v republice postaveno dvanáct.
Krizový scénář pro ně byl jasný: V případě nutnosti musely být připraveny pro pacienty v průběhu několika dnů. Za komunistů byly přísně utajeny, a i když se jich dnes stát postupně zbavuje, pořád se o nich zdráhá oficiálně hovořit. „Nic jako tajné nebo záložní nemocnice jsme nevlastnili ani nespravovali,“ prohlásila například mluvčí Ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.
Nemocnice nemocnicí nikdy nebyla
Nemocnice byla postavena v padesátých letech jako záložní nemocnice pro případ války, poté sloužila jako sklad, ale od konce osmdesátých let je nevyužívaná. Ačkoliv zde byly snahy o obnovu, kvůli nevýhodné lokaci a nedostatku peněz sešlo ze všech plánů na její využití. Neslouží tedy k žádnému účelu a pomalu, zato však citelně, chátrá. Ještě před necelými deseti lety byla v poměrně dobrém stavu, bydlel zde hlídač se psem, pak se ale zdálo, že sedm tisíc na jeho plat je zbytečný výdaj a objekt byl ponechán svému osudu.
Stavba je vidět už když do Jílového vjíždíte po hlavní silnici směrem od Prahy. Nachází se v samém centru města obklopená rodinnými domy, pro něž rozhodně není dobrým sousedem. Je poměrně rozlehlá, má tři křídla a dosahuje výšky až 24 metrů. Ve spodních patrech lze dodnes najít zbytky administrativního vybavení, jako jsou kancelářské stoly, skříně a různé staré dokumenty převážně provozního charakteru. Horní patra, tedy pravděpodobně uvažovaná lůžková část, zejí prázdnotou. V podzemí je situovaná kotelna, respektive torzo, co z ní zbylo, protože vše, co šlo použít, z ní zloději odnesli. Nešlo o žádné bezdomovce, ten kdo tady demontoval mohutná zařízení, musel být vybavený pořád technikou.
Cíl nájezdů zlodějů i dobrodruhů
Celý areál je obehnán plotem, ve kterém je ale značné množství děr. Zabezpečení proti vniknutí cizích osob je tedy minimální a možnost zranění v budově je značná, nebezpečí úrazu hrozí takřka na každém kroku, minimálně od všudypřítomného rozbitého skla z oken. Budova se stala jak cílem zlodějů, kteří se snaží odcizit i to málo, co zde zbylo, tak i bezdomovců, dětí a dobrodruhů, kteří se snaží do budovy proniknout a natáčet zde třeba pochybné dokumenty.
To si vyžaduje časté zásahy Městské i Státní policie. Nemocnice se sice snaží udržovat areál zabezpečený, naposledy zde prováděla takovéto práce ve čtvrtek 26. října, ale je to sysifovská práce, když areál není hlídaný. „Každou chvíli sem musí jezdit městská policie. Do objektu totiž chodí děti, hledají tam dobrodružství, a my se samozřejmě bojíme, že se něco stane. Pro obec je to velmi nepříjemná situace,“ říká starosta Jílového Pavel Pešek.
Případné využití by bylo nákladné
Přitom už před rokem 1989 přišlo vedení města s nápadem vybudovat tu okresní nemocnici, polikliniku, léčebnu dlouhodobě nemocných či domov důchodců, což mělo i podporu tehdejšího ministerstva zdravotnictví. Také první porevoluční radní řešili využití areálu za účasti nových představitelů ministerstva, ale už tehdy se jevila rekonstrukce pro město jako finančně nedostupná vzhledem ke stavu neudržovaných a zchátralých panelových budov. Nakonec město odmítlo objekt do své správy vůbec přijmout a areál spadl, z rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, do správy pražské Nemocnice Na Homolce.
Ta o jeho vlastnictví nikdy nestála a nepotřebovala ho. Objekt jí byl zkrátka přidělen a obecně byl a je pro nemocnici spíše zátěží. Již v době, kdy jí byl přidělen, nebyl v ideálním stavu a vyžadoval značné investice. Druhým zásadním problémem bylo vlastnictví pozemků areálu přilehlého k nemocnici, neboť značná část z nich nepatří nemocnici, nýbrž soukromým vlastníkům.
Nejošklivější místo ve městě
Jak je situace kolem objektu vnímána obyvateli města? „Obyvatelé města vnímají objekt jako ostudný. Dokonce i žáci základní školy ho loni označili v anketě jako nejošklivější místo ve městě, kam by návštěvníky města nikdy nepozvaly. To asi hovoří za vše,“ říká starosta Pavel Pešek a dodává, že „na druhou stranu si většina lidí uvědomuje, že město s tím moc nenadělá.“ Za současného stavu o objekt zájem nemá a nelze se tomu ani divit. Jeho demolice je odhadována na 100 milionů korun a rekonstrukce by vyšla ještě dráž. To není v rozpočtových silách města a to asi ani za předpokladu nějaké dotace.
Do situace s využitím budovy záložní nemocnice se totiž nechystá nijak vstupovat ani Středočeský kraj, jak nám potvrdil jeho mluvčí Pavel Lochař, který zdůrazňuje, že „ prioritou Středočeského kraje je stabilizace a rozvoje pěti krajských nemocnice. Za první rok nové krajské koalice se podařilo zmírnit ztrátu nemocnic a zefektivnit některé systémy, které kumulovaly ztrátu těchto zařízení. Do toho patří třeba výměna některých ředitelů, kteří tato zařízení začali řídit podle stanovených krizových scénářů.“
Snaha o prodej nemocnice
Nemocnice Na Homolce neměla pro areál žádné využití, a proto se rozhodla ho prodat. V první fázi a dle zákonného postupu byl tento objekt nabídnut všem státním organizacím, které však o něj neprojevily zájem. Následně proběhlo bez úspěchu několik výběrových řízení, kdy minimální kupní cena byla z původních šestnácti milionů postupně snižována až na šest milionů. Zájemci se tu a tam i našli, ale po zjištění stavu budovy a zejména po zjištění, že areál nemá pouze jediného vlastníka, to nikdy nedopadlo. A když už byla i kupní smlouva podepsána, nebyla nadřízenými útvary schválena.
Teprve nyní, po pětiletém úsilí, se podařilo stanovit vítěze. Jak nám potvrdila mluvčí Nemocnice Na Homolce Martina Dostálová, byla s ním už i podepsaná smlouva, která ještě podléhá v souladu se zákonem o majetku státu schválení ministerstva financí. Pokud k tomu dojde, bude muset nabyvatel do třiceti dnů od vyzvání zaplatit v plné výši kupní cenu – nemocnice byla nakonec prodána za osm milionů sto tisíc korun. Následně pak bude podána žádost o vklad převodu vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Nový vlastník záložní nemocnice v Jílovém je tedy na obzoru. Nezbývá než doufat, že veškeré formality proběhnou rychle a bez komplikací a že jak ministerstvo financí, tak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových tentokrát vysloví s prodejem souhlas. Ale hlavně, že nový majitel přijde s takovým využitím celého objektu, které bude ku prospěchu i místním obyvatelům. Další vývoj budeme pozorně sledovat a budeme vás o něm informovat.
