totalita
Jiří Pospíšil: TOP09 plní své sliby. Muzeum totality vznikne do dvou let. Dočasně bude na Hradčanech
Místo, které by připomínalo a zároveň umožňovalo seznámit se zvěrstvy totalitních režimů v Praze doposud chybí. Lidé tak mohou snadno zapomenout, co konkrétně obnáší praktiky komunistů, nacistů a dalších nedemokratických režimů. To se má změnit do dvou let díky zásahu šéfa Pražské TOP 09 Jiřího Pospíšila. Muzeum totality bude v Domu Pážat na Hradčanech.
Co jsme za komunistů nesměli vědět. Brežněv jako strůjce ekologické katastrofy
Leonida Iljiče Brežněva (19. 12. 1906 – 10. 11. 1982) si vybavujeme především jako vrcholného sovětského politika. V čele SSSR také stál neuvěřitelných 22 let, od roku 1964 až do své smrti. Předtím však plnil ale i jiné stranické úkoly.
Bolševici ho nikdy nedostali, Rusko však před nimi zachránit nedokázal. Domů se vrátil až po smrti
I tak byl osud bělogvardějského generála Děnikina v řadě ohledů šťastnější, než tomu bylo v případě jiných odpůrců sovětské bolševické revoluce. Především proto, že bezpečně identifikoval komunismus jako obrovské nebezpečí pro Rusko i Rusy, a tak se k němu také celý život stavěl.
Ve své reportáži vystihl sovětskou stalinskou totalitu, ale nikdo mu nevěřil
André Paul Guillaume Gide (22. 11. 1869 – 19. 2. 1951) dostal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1947, ale proslavil se již o 10 let dříve. Tehdy stihl tvrdou kritikou SSSR a režim tam panující, i když sám s komunisty předtím sympatizoval. Bylo to jedno ze zásadních varování před sovětskou totalitou, bohužel nevyslyšené.
Nepotrestané zločiny komunismu jako morální deficit sametové revoluce. Pinochetovskou cestou jsme ale jít nechtěli
Kdyby ta naše revoluce před 30 lety nebyla tak sametová. Místo toho se jen ptáme, zda se dnes máme líp nebo hůř než před rokem 1989, a když dojde na to negativní, slyšíme, že to chce trpělivost a hlavně generační výměnu. K té už zcela jistě došlo. Takže, jak to vypadá po ní?
Národní technické muzeum představuje techniku ve službách diktatury
U příležitosti 30. výročí sametové revoluce připravilo Národní technické muzeum novou výstavu s názvem Technika v diktaturách. Výstava prezentuje techniku sloužící k potlačování osobní svobody a zároveň techniku, která sloužila k osvobození jednotlivce.
Proti německé totalitě aktivně bojoval, komunistické sloužil, a ta ho přesto semlela
Tragický osud legionáře a armádního generála Bohumila Bočka (4. listopadu 1894 – 16. října 1952), prvního náčelníka našeho generálního štábu po 2. světové válce, dnes snad ani nedokážeme plně pochopit. Nakonec doplatil na protikomunistickou činnost vlastního syna.
Horlivého Koniáše brzdili i sami jezuité, přesto má na svědomí asi 30 000 knih. A jejich pašerákům hrozil trest smrti
Matěj Antonín Koniáš, známý jako „páter Koniáš“ (13. únor 1691 – 27. října 1760) zasvětil celý svůj život protireformaci v českých zemích. Byl přitom hnán svou neochvějnou katolickou vírou, která ho vedla k zápalu až fanatickému a k neskutečné píli v tomto ohledu.
Do tábora nucené práce se člověk dostal ani nevěděl jak. I tak u nás vládli komunisti
I když tyto tábory fakticky sloužily k výkonu trestu, ten, kdo do nich byl poslán, se ani žádného trestného činu dopustit nemusel. Stačilo, že by ho spáchat mohl. Jejich hlavní role totiž spočívala v prevenci zločinnosti, především té protistátní. A také k vyřizování osobních účtů.
Velké problémy malé Albánie. Hodžovy kulichy, rudý Gibraltar a šílený diktátor
Enver Halil Hodža (albánsky Enver Hoxha, 16. října 1908 – 11. dubna 1985) pocházel ze zámožné muslimské rodiny a od svého strýce převzal myšlenku nezávislé Albánie, která byla tehdy pod vládou Turků. Bohužel na to šel přes komunismus.
Za svou odvahu zaplatil životem. Říkat pravdu o SSSR se nevyplácí
Těžko věřit tomu, že před 2. světovou válkou i krátce po ní neměl tzv. „západní“ svět obecně ani ponětí o tom, jak hrozné poměry panují ve stalinském Sovětském svazu, o hladomoru na Ukrajině nebo gulazích. Průlom v tomto ohledu nastal až díky jednomu sovětskému emigrantovi.
Lysenko zavedl sovětskou biologii do říše bludů a šíleností. S vírou v zářné zítřky, které se jaksi nedostavily
Lysenkovo pojetí biologie, tzv. lysenkovština, mohla přesto dočasně uspět, protože se jí dostalo Stalinovy maximální možné podpory. A to i za cenu fyzické likvidace Lysenkových konkurentů. Jejich chyba, že včas nepochopili, že diktátorovi se prostě neodporuje.
Když soudruzi vraždí soudruhy. K justiční vraždě důkazů netřeba
Jedním z těch, koho postihl tento osud, byl JUDr. Rudolf Margolius (31. 8. 1913 – 3. 12 1952 ), jedna z obětí v politických procesů. Jeho případ je smutnější o to, že do KSČ vstoupil po válečných útrapách z opravdového přesvědčení. S naivní vírou, že za komunistů bude na světě lépe…
Blahobyt sovětských soudruhů. Na zvěřině z vládní rezervace si jako jeden z posledních totalitních funkcionářů pochutnával i Černěnko
I když hlavně a jen proto, že se stal Brežněvovým oblíbencem a národu byl spíše k smíchu. Nakonec humor měl a má své místo v každém totalitním režimu. Černěnko se stal i objektem humoru černého. Jak ale také jinak, když se jmenoval Černěnko…
Neštítil se extrémně krutě mučit ani ženy. Bestie v estébácké kůži Miroslav Pich-Tůma
Článek o takovém člověku (?) se ani psát nechce, ale je to nutné. Lidská paměť je krátká, od zločinů 50. let už uplynulo víc jak půl století. Stále však je třeba připomínat, jakých zločinů se tehdy komunisté u nás dopouštěli. Už kvůli jejich obětem a utrpení, které musely zažít.
Černí baroni válčili za Čepičky. Ten od Gottwalda dostal dceru a celou armádu k tomu
Stal se pojmem už kvůli svému značně nevojensky znějícímu jménu. Hrůzu však o to menší nebudil. Kdo by si to taky chtěl rozházet s Gottwaldovým zetěm a zarputilým stalinistou…
Dnes zapomenutá Marie Švermová prožila život plný zvratů. Od komunistické poslankyně přes vězení k Chartě 77
Absurdita totalitních režimů nutně vede k stejně absurdním osudům jeho obyvatel. Marie Švermová, manželka prominentního komunisty Jana Švermy musela sama projít komunistickým vězením, aby až po tom pochopila, jak asi bylo těm, pro něž ona sama žádala nejpřísnější tresty.
Nedostudovaný právník a ministr informací Kopecký. Při vzpomínce na něj mnohé pamětníky zamrazí ještě dnes. A plným právem
Už jen proto, že se při procesech v 50. letech přímo „zasloužil“ o provaz pro Otto Šlinga a řadě dalších lidí, podle něj nepřátel tehdejšího režimu, řádně zavařil. Jeho samotného přitom nezlomilo nic, svůj vliv a moc si dokázal udržet až do smrti.