Narodil se v Praze Vojtěchu Jiřímu Koniášovi, knihtiskaři v jezuitském Klementinu, a jeho manželce Kateřině. Základní vzdělání získal při jezuitském kostele sv. Klementa, střední v koleji Klementina. Mezi roky 1705 – 1708 byl posluchačem filosofie na Pražské univerzitě. V sedmnácti letech vstoupil do jezuitského řádu. Pět let působil jako učitel na jezuitských školách. Po dokončení studií bohosloví se v roce 1719 začal věnovat misijní činnosti ve východních, jižních a západních Čechách a potom působil jako diecézní misionář, který měl mj. za úkol pátrat po nekatolických knihách.
Horlivě přitom kázal, a to pětkrát denně, německy a česky, sám šel věřícím příkladem a vedl asketický způsob života. „Bludné“ knihy nahrazoval katolickými, z nichž mnoho rozdal zdarma, některé sám napsal, některé zabavené knihy „opravil“ vytrhnutím listu, začerněním či vpisováním poznámek, a ty, které „opravit“ nešly, většinou odevzdával na biskupství. Podle pečlivě vedených záznamů takto zabavil na 30 000 knih, asi z poloviny českých, z nichž však spálil jen malou část, a to se souhlasem nadřízených a úmyslně teatrálně. Podle jiných pramenů toto číslo však udává počet knih, které páter Konáš „vmetal vlastní rukou do ohně“. Jeho nejznámější „obětí“ se stala knihovna jansenisty hraběte F. A. Šporka v Kuksu (1729).
Základem pro zabavování knih Koniášovi byl seznam „Libri prohibiti“ vydaný církví, který později on sám doplnil o další položky dle vlastní praxe. Jako seznam nedovolených knih potom vydal „Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající, k vykořenění zamykající,“ který obsahoval soupis 1233 českých titulů a dále knihy psané německy, latinsky a francouzsky. Značné procento knih tvořily ty, které byly vytištěny v německých, slezských a slovenských tiskárnách a podloudně dopravovány do Čech z „exilových“ vydavatelství. Jedno z nich v Žitavě založil např. Václav Kleych (1678 – 1737), český písmák a exulant. Vydával hlavně „špalíčky“, knihy kapesního formátu, které potom pašoval do Čech, na Moravu a do Horních Uher. Byly to především Nový zákon, Lutherův katechismus, modlitby, ale i český slabikář. Rakouský císař se pašování těchto závadných knih na území císařství pokoušel zabránit výnosem o trestání kacířství, který pro pašeráky knih stanovil trest smrti a pro toho, kdo takového pašeráka udal, odměnu 100 tolarů.
Koniášem i jinými katolickými horlivci zabavené knihy nebyly nenávratně ztraceny. Několik jejich výtisků bylo úmyslně zachováno a v katolických knihovnách uloženo do oddělení „libri prohibiti“, tj. zakázaných knih. Koniáš nezabavoval jenom umělecké skvosty Jednoty bratrské či z doby husitství, ale i zábavnou či erotickou literaturu např.: kramářské sešitky nebo dobovou pornografii, které tvořily značnou část jeho „úlovků“.
Zatímco dříve býval Koniáš vnímán a prezentován pouze negativně, dnes se na něj nahlíží spíše kontroverzně. Na jedné straně to jistě byl zasloužilý zbožný šiřitel katolického světonázoru bojující proti „bludům“, jehož cílem bylo „vytvořit nové katolické Čechy“, ovšem se zápalem tak fanatickým, že ho někdy za přehnaný a problematický považovali i sami jezuité a jeho představení ho za něj i napomínali. Na druhé straně Koniáš jako netolerantní cenzor a ničitel české kultury „dosáhl“ toho, že jeho jméno se v obecném slova smyslu užívá jako pojmenování pro kulturní škůdce. Abychom však Koniášovi nekřivdili, k pálení a ničení knih, případně jejich „sbírání i s autory“, docházelo, resp. stále dochází ve všech nedemokratických režimech, kde nepanuje svoboda slova a vyznání.
Jméno Koniáš se u nás vyskytuje jen zřídka, jako křestní jméno ho mají jen čtyři nositelé s věkovým průměrem 8 let, narození v letech 2007 – 2013. Jako příjmení v podobě Konias rovněž čtyři osoby s věkovým průměrem 60 let, narození roku 1930, 1958, 1968 a 1978. Příjmení Koňas má něco přes 60 lidí s věkovým průměrem 41 let, narození v letech 1940 – 2013.
