Krátká ministerská kariéra – a co bylo pak?
- Alexej Čepička se narodil v rodině poštovního zřízence 18. srpna 1910. Šlo o chudší rodinu, o čemž svědčí to, že na vysoké škole byl Alexej zbaven platit školné a další poplatky. Přivydělával si jako trenér a učitel tenisu. Užíval si života a právnická studia na Karlově univerzitě dokončil až po osmi letech. Pak pracoval jako koncipient v advokátní kanceláři. V roce 1942 byl zatčen za nejasných okolností. Byl poslán do koncentračního tábora v Osvětimi a potom do Buchenwaldu, kde se dožil osvobození tábora americkou armádou.
- V letech 1947 – 1956 zastával vysoké stranické i státní funkce. Byl postupně ministrem vnitřního obchodu, spravedlnosti a národní obrany (1950 – 1956). Kromě toho zastával v letech 1949 – 1950 post předsedy Státního úřadu pro věci církevní.
- Sjezd KSČ zvolil Alexeje Čepičku členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Tím na něj padl značný podíl na odpovědnosti za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 1948 – 1955. Spolu s Klementem Gottwaldem a Rudolfem Slánským byl Alexej Čepička hlavním architektem plánů KSČ na likvidaci římskokatolické církve a osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů. Zahájil rozsáhlé čistky mezi soudci, prokurátory a advokáty. Veřejně přiznal, že kdykoli to budou vyžadovat politické zájmy, bude zákony překračovat. Dále byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ a poté Národního shromáždění. Všechny funkce ztratil 25. dubna 1956.
- Vojenské službě se ze zdravotních důvodů vyhnul a byl vojínem v záloze. Když ho v dubnu 1950, už jako svého zetě, Gottwald jmenoval ministrem národní obrany, pomohli mu s odborným vzděláním sovětští poradci tak úspěšně, že již v říjnu ho mohl tchán povýšit do hodnosti armádního generála. A pod jeho velením opět začaly čistky, tentokrát v armádě.
- Stalin si Čepičku velmi oblíbil a na oplátku Čepička zase horlivě plnil příkazy Moskvy. Když Stalin prohlásil, že Československo bude kovárnou socialismu, začal se budovat ohromný vojensko-průmyslový komplex se zaměřením na těžký průmysl na úkor lehkého průmyslu, který vyráběl spotřební zboží pro obyvatelstvo. Do armády proudily ohromné finance, které našly určení nejen ve výrobě zbraní, ale stavěla se také vojenská sídliště, takže vojáky z povolání proto nikdy nepostihla bytová krize, vojenské nemocnice, kulturní domy, rekreační zařízení spolu s velkými výhodami pro důstojníky.
- Tento obludný armádní moloch pod Čepičkovým velením spolykal tolik peněz, že málem položil národní hospodářství, i když to nebyla jediná příčina státního krachu, či bankrotu, k němuž fakticky došlo. Komunisté proto udělali roku 1953 měnovou reformu, kterou okradli plošně všechny obyvatele Československa, i když některé o něco méně. Státu tak přibyly finance a jelo se dál vesele k posílení světového míru dodávkami zbraní Egyptu, Vietnamu, Kubě a mnoha dalším, z nichž celá řada nesplatila své dluhy našemu státu dodnes. Takže jsme prostřednictvím námi legálně zvolených komunistů od 50. let snižovali životní úroveň, aby se ve jménu míru mohlo ve světě válčit s nadějí, že nám dlužníci snad „někdy“ splatí svoje dluhy.
- Aby tyto investice do armády byly méně nákladné, v roce 1950 zřídil Čepička PTP (pomocné technické prapory), a to na základě nápadu svého velkého konkurenta Bedřicha Reicina. Do PTP rukovali ne řemeslníci a technicky vzdělaní pracovníci, ale především živnostníci, sedláci, duchovní, vysokoškoláci, příslušníci náboženských řádů a především politicky nespolehliví občané. Oblíbené humoristické dílo „Černí baroni“ aneb „Válčili jsme za Čepičky“ od Švandrlíka přitom pojednává o té méně drastické verzi PTP.
- V srpnu 1948 udělal Čepička životní terno, když se oženil s Martou Gottwaldovou, prezidentovou dcerou. Za svědka na svatbě měli ministra informací Václava Kopeckého a generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského. Tomu se Čepička později „odměnil“ tím, že se osobně zasloužil o to, aby Slánský dostal ve vykonstruovaném procesu za údajnou vlastizradu a vyzvědačství trest smrt.
- Marta Čepičková, rozená Gottwaldová (nar. 1920) měla v době svatby již dceru Martu (nar. 1944) ze svého prvního manželství s jugoslávským komunistou Djurděvem, které se přezdívala „Batula“ podle oblíbené dětské knihy „Hýta a Batul“. Potom Marta Gottwaldová žila nějakou dobu s Bedřichem Geminderem, později popraveným v procesu se Slánským. S manželem Alexejem měli dvě dcery – Alenu (nar. 1949) a Klementu (nar. 1952).
Čepičkova hvězda zapadla vzápětí po smrti jeho tchána. V roce 1956 byl Čepička odvolán z významných stranických funkcí. Několik let potom vykonával funkci předsedy Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci, v porovnáním s těmi předchozími funkcemi prakticky nevýznamnou. V roce 1963 byl Alexej Čepička dokonce vyloučen z KSČ, a to za nezákonnosti, kterých se dopustil v padesátých letech.
- Byl mu také odňat Řád Klementa Gottwalda, z čehož se Čepička psychicky zhroutil, a dokonce prodělal i srdeční infarkt. Poslední roky života strávil v sanatoriu v Dobříši stižen Alzheimerovou chorobou, kde ho jeho žena Marta často navštěvovala. Dožil, zcela zapomenut a zemřel 30. září 1990 ve věku 80 let.
Čepičkova manželka zemřela o osm let později, tragicky na následky střetu s autem, roku 1998 v Praze.
