Před třiceti lety byl naposledy slaven komunistický únorový puč. Máme nástup totality slavit i dnes ?

17.2.2019
Štěpánka Kopřivová

V týdnu mezi 17. a 25. únorem si připomínáme 71. výročí komunistického puče, který započal více než 40 let totality v Československu. „Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky“, se připomínal každoročně až do roku 1989 a výročí posledních oslav únorových událostí si tedy připomínáme právě letos.

Až do sametové revoluce komunistická strana popravila 248 osob (247 mužů a 1 žena), v komunistických lágrech a vězeňských zařízeních zemřelo na 4500 osob. Celkem v letech 1948-1989 při pokusech o překročení hranice na Západ zahynulo nejméně 282 lidí. V letech 1948-1987 (údaje za léta 1988-1989 nejsou zatím k dispozici) odešlo do zahraničí bez povolení čs. úřadů 170 938 občanů. Do Táborů nucených prací bylo v letech 1948-1953 komisemi zařazeno 21 440 osob, V letech 1950-1954 prošlo Pomocnými technickými prapory (PTP) a technickými prapory (TP) cca 60 000 osob. Nespočet lidí byl kvůli odporu proti režimu souzen a vězněn. Za nesouhlas s totalitní politikou vlády či nesprávný třídní původ by neminula diskriminace vás ani vaše děti.

Před sedmi desítkami let začala komunistická zlovůle. Popravovali a věznili. Nezapomínejme na to zvláště teď

Již od konce druhé světové války bylo jasné, že obnovené Československo bude ke své smůle spadat pod vliv SSSR. Mezi léty 1945 a 1948 docházelo spolu s komunistickou monopolizací moci k postupnému ukrajování z demokratických svobod a principů. Události vrcholily 13. února 1948, když na zasedání vlády nekomunističtí ministři společně odmítli chystaný přesun velitelů SNB v Praze, jež měl v podstatě jen posílit vliv KSČ v policejních složkách. Protože vládní usnesení bylo ministrem vnitra Václavem Noskem (KSČ) odmítnuto, dalšího jednání vlády se 12 ministrů nekomunistických stran nezúčastnilo. Tito ministři následně 20. února 1948 podali demisi v očekávání, že tuto demisi prezident Beneš nepřijme a dojde k předčasným volbám, nebo že komunisté ustoupí.

Komunisté však vyšli do protiútoku – svolali manifestaci na Staroměstské náměstí 21. února, sjezd závodních rad 22. února a generální stávku s více než dvěma miliony zúčastněných o dva dny později. Vše mělo jediný cíl: donutit prezidenta, aby demisi přijal. Komunisté s vědomím potenciální sovětské vojenské pomoci dokonce vytvořili nové ozbrojené složky – lidové milice. Stalin sám požadoval urychlení komunistického převzetí moci a nezdráhal se v Československu v případě neúspěchu intervenovat. Proti tomu stáli pouze vysokoškolští studenti, kteří uspořádali 23. února pochod na Hrad, aby vyjádřili podporu prezidentu Benešovi. Komunisté tlačili i na další (levicové) politické strany, čímž docílili odtržení prokomunistické třetiny sociální demokracie a její následné začlenění do KSČ.

Znáte slavného krajana Ludvíka Strimpla? Živil se jako malíř a byl přítelem Edvarda Beneše

Prezident Beneš jednal se všemi stranami a nechtěl přijmout Gottwaldův návrh, vyjádřil přesvědčení, že jistě ne všechen československý lid si přeje zánik demokracie a že si nepřeje svým podpisem demokracii zabít. 25. února 1948 však pod nátlakem a ze strachu z občanské války a vojenského zásahu Sovětského svazu prezident Edvard Beneš nakonec demisi přijal.

Oslavy v minulosti vrcholili 25. února a s tímto datem se tradičně pojilo množství pochodů milicionářů, komunistických spolků, pionýrů a režimních mládežnických organizací. Vojenský charakter oslav byl zapříčiněn akcentováním linky „vítězného boje proti prozápadní reakci“, kterou byli v tomto případě právě oni odstoupivší ministři z demokratických stran a potažmo i studenti, kteří vyjádřili podporu umírající demokracii.

Komunisté spustili zdrcující úder na věřící. Brutální „Akce K“ na konci 50. let na 137 klášterů v jeden okamžik

V současné době je snad nejvíce za posledních třicet let třeba připomínat únorové události, ovšem ve zcela jiném duchu. Je třeba připomínat oběti komunistického režimu a fungování tehdejšího společenského útlaku. Je třeba nezapomínat na zločiny, jichž se minulý režim dopustil a jimž se má stát, který ctí demokratickou ústavu a lidská práva, vyvarovat.



Nepřehlédněte