Znáte slavného krajana Ludvíka Strimpla? Živil se jako malíř a byl přítelem Edvarda Beneše

8.11.2018
Fefík
Další fotky

Ludvík Strimpl byl český malíř, grafik, ilustrátor, legionář a diplomat. Narodil se v Praze na Starém Městě na Senovážném náměstí č. 993/3 do rodiny krejčího a obchodníka Ludvíka Antonína Strimpla a Františky, rozené Weissové. Během studia na malostranském gymnáziu se projevoval jako všestranný talent. Hrál na housle, vyhrával cyklistické závody, dobře psal a maloval.

Jedním z nejpadělanějších českých malířů byl samotář a tulák krajinou František Kaván

Začal studovat práva na Karlově Univerzitě, ale posléze přestoupil na pražskou malířskou akademii do ateliéru Vojtěcha Hynaise. Nebyl zde spokojen a další dva roky pokračoval ve studiu na mnichovské malířské akademii u prof. Ludvíka Hertericha. V letech 1903-04 pobýval spolu se sochařem Františkem Úprkou na Detve a navštěvoval Jožu Uprku ve Hroznové Lhotě.

Život ve Francii

Maloval také expresionistické žánrové a sociální motivy v Bruggách a Bretani.
Obraz Žebráci, který vytvořil v Bruggách, vystavil roku 1905 na Jarní výstavě v Mánesu.
Z Mnichova se roku 1904 odstěhoval do Paříže a zřídil si tam vlastní ateliér. Tam se setkával se svými generačními druhy Mario Korbelem, Františkem Michlem, Otakarem Španielem, Bohumilem Kafkou a zejména s Tavíkem Františkem Šimonem, který se stal jeho blízkým přítelem. Stýkal se také se starší generací českých malířů, například Janem Dědinou, Františkem Kupkou, Václavem Brožíkem. Sblížil se s Luďkem Maroldem, jehož secesní styl hladké lavírované kresby ovlivnil Strimplovu ilustrátorskou tvorbu.

Strimpl v Paříži působil zejména jako ilustrátor. Jeho kresby zdobí knihy Gabriela D´Annunzia, Rudyarda Kiplinga nebo H. G. Wellse, vydané prestižním nakladatelstvím Calmann-Lévy, exkluzivní módní časopis Gazette du bon ton nebo satirické časopisy L´Assiette au Beurre a Simplicissimus, vydávaný v Mnichově. Jeho karikatury byly částečně inspirovány Františkem Kupkou, který se v Paříži také živil jako ilustrátor.

Roku 1907 se v Praze oženil se studentkou malířství Jiřinou Matějíčkovou. Následně se vrátil zpět do Paříže a roku 1909 vystavoval pastely v salonu Société nationale des beaux-arts.
Před začátkem první světové války se Strimplovým narodila dcera Eva. Strimpl se prostřednictvím svých uměleckých kontaktů spřátelil s T. G. Masarykem a s Milanem Rastislavem Štefánikem, kterého ve svém ateliéru seznámil i s Edvardem Benešem.

V Paříži zůstal i po začátku první světové války a angažoval se v protirakouském odboji. V září roku 1915 se přihlásil do československých legií. Byl jedním ze zakladatelů Českého komitétu zahraničního a posléze se stal sekretářem Československé národní rady a jedním z nejbližších spolupracovníků Edvarda Beneše.
Nepřestal být aktivní ani jako výtvarník a pro kancelář Národní rady zhotovil portrét Františka Palackého.
Spolu s Emilem Purghartem navrhl znak, který legionáři nosili na baretech. Na stejné adrese v Paříži, kde byla založena Československá národní rada, dnes sídlí České centrum.

Po ustavení prozatímní česko-slovenské vlády se stal vedoucím kabinetu prvního ministra zahraničí Beneše a zůstal jím i po návratu do Prahy až do června 1922. Od srpna 1922 do září 1927 působil jako vyslanec v Belgii a v září 1927 se stal přednostou diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí. V této funkci působil až do své smrti.
Zemřel předčasně roku 1937 na následky komplikací po operaci slepého střeva.

Přítelem Benešových

Jako jeden z blízkých přátel Edvarda Beneše si postavil vilu na sousedním pozemku v Sezimově Ústí. Edvard a Hana Benešovi, kteří si přáli zde mít domov obklopený přáteli – nejbližší sousedé tedy byli diplomat a malíř Ludvík Strimpl a známý politik Zdeněk Fierlinger s manželkou Olgou.
U druhého se přátelství příliš nevyvedlo. Zdeněk Fierlinger se stal zaprodancem Sovětského svazu, jeho žena chodila často jakoby náhodou kolem Benešů v době oběda a na zahradu k Benešům se často jakoby náhodu zatoulali jejich ovce…
Dnes ji užívají jeho vnuci, bratři Outratovi, kteří především v dobách socialistických museli přijmout skutečnost, že sousedství s vládním majetkem s sebou v blízkosti plotu nese i policejní dohled. Vilu po roce 1989 patnáctkrát vykradli – z původního vybavení se proto nic nedochovalo.

Obrazy Ludvíka Strimpla byly prezentovány na výstavě Česká grafika v pražském Topičůvě salonu v roce 1907. Zastoupen byl i na výstavách Čeští malíři ve Francii I v Domě umění ve Zlíně (1982-3), České malířství XX. století (Generace devadesátých let: realismus, impresionismus, symbolismus, secese 3. část) v Jízdárně Pražského hradu (1985-6), Čeští umělci ve Francii 1900-1918 ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře (2011) nebo Za Československo – Pocta neexistující zemi v Českém centru v Paříži (2016).

FOTO: Ludvík Strimpl

Ludvík Strimpl - 1 bruggy, olej, O.létaLudvík Strimpl - 2 autopotrét, po 1900, olejLudvík Strimpl - 4 bruggyLudvík Strimpl - 6 neviditelný muž wikiLudvík Strimpl - 7 beethoven, olej 10
Další fotky
Ludvík Strimpl - 7bLudvík Strimpl - 8a jiřina strimplová roz matějíčková olej 20 létaLudvík Strimpl - 8c eva strimplová, olej, 16Ludvík Strimpl - 9 DSC01098Ludvík Strimpl - 9 robert flieder, 9 štrimpl, č.Ludvík Strimpl - 9 wiLudvík Strimpl - 0 bretaň, olej, 0.l


Nepřehlédněte