Kupujete v supermarketu celé balíky balené vody v domnění, že pro své tělo děláte to nejlepší a vyhýbáte se „nečistotám“ z vodovodu? Tahání těžkých plastových lahví do patra a vyhazování stovek korun měsíčně za balenou pramenitou vodu patří k nejrozšířenějším zvykům českých domácností. Průzkumy a laboratorní rozbory však opakovaně dokazují, že jde o jeden z nejlépe fungujících marketingových triků moderní doby. Ve většině případů totiž platíte obrovské částky za produkt, který je méně kontrolovaný než voda z vašeho vlastního kohoutku, a navíc do svého těla dobrovolně pumpujete tisíce mikroskopických částic plastu.
Cenový nepoměr mezi oběma variantami je ohromující. Jeden litr pitné vody z veřejného vodovodu stojí v Česku v průměru zhruba deset až dvanáct haléřů, a to včetně stočného. Naproti tomu litr běžné neochucené balené vody v PET lahvi vyjde v obchodě na dvanáct až pětadvacet korun. Zákazník tak platí více než stonásobek skutečné hodnoty tekutiny – ve skutečnosti si však nekupuje zázračnou vodu, ale jednorázový plastový obal, náklady na kamionovou přepravu ze stáčírny přes půl Evropy a masivní marketingové kampaně výrobců.
Druhým a podstatně závažnějším problémem je samotná kvalita a bezpečnost balených vod. Nejnovější vědecké studie využívající moderní laserové mikroskopy odhalily, že běžná litrová lahev balené vody obsahuje v průměru téměř čtvrt milionu mikroplastových a nanoplastových částic. Tyto neviditelné úlomky se do vody uvolňují nejen při samotném stáčení a výrobě, ale především při manipulaci, otevírání uzávěru a skladování. Tyto nanočástice jsou natolik malé, že dokážou projít střevní stěnou přímo do krevního oběhu a ukládat se v játrech, ledvinách či plicích.
Ještě větší zdravotní riziko představuje nesprávné zacházení s plastovými lahvemi. Mnoho řidičů nechává PET lahev s vodou ležet v autě na sedadle nebo v kufru. Během teplých dní teplota v uzavřeném interiéru vozu snadno přesáhne šedesát stupňů Celsia. Při takovém zahřátí dochází k prudkému zrychlení chemických reakcí a z plastu se do vody začínají uvolňovat nebezpečné chemické látky, jako je bisfenol A (BPA), ftaláty nebo antimon, které v lidském těle narušují hormonální rovnováhu. Jakmile se jednou otevřená lahev zahřeje, stává se navíc ideálním inkubátorem pro rychlé množení bakterií z úst, které se do ní dostaly při prvním napití.
Představa, že kohoutková voda je plná nebezpečného chloru a rzi, přitom v českých podmínkách dávno neplatí. Česká republika disponuje jednou z nejpřísnějších norem na kvalitu pitné vody na světě. Voda proudící z vodovodních řadů podléhá nepřetržitým kontrolám na desítky různých parametrů od těžkých kovů přes dusičnany až po přítomnost mikroorganismů. V mnoha ohledech jsou hygienické limity pro kohoutkovou vodu dokonce přísnější než požadavky kladené na běžnou balenou stolní vodu, která může po napuštění stát měsíce ve skladech na paletách.
Pokud chcete pít skutečně kvalitní, čerstvou a bezpečnou vodu, stačí dodržet jedno jednoduché pravidlo. Ráno nebo po delší nepřítomnosti doma nechte vodu z kohoutku pár vteřin odtéct, dokud nezačne téct znatelně studená. Tím vypláchnete vodu, která stála v domovních trubkách. Následně ji stačí natočit do skleněné karafy nebo nerezové lahve a nechat pár minut odstát, aby vyprchal stopový zápach chloru. Získáte tím nejčerstvější možný nápoj s nulovou uhlíkovou stopou, bez mikroplastů a za zlomek ceny, kterou byste nechali v supermarketu.
Zdroj : výzkum IPVV/redakce
