O tom, jak se mýlil, se na vlastní kůži přesvědčil již po několika letech, jenže to si už nemohl pomoci. Jak k tomu všemu vlastně došlo?
- V 50. letech byl zinscenován proces s lidmi okolo bývalého generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, kteří byli v listopadu 1952 komunistickou justicí odsouzeni a v prosinci 1952.
- Údajný vedoucí skupiny Rudolf Slánský patři mezi ty, kteří u nás prosadili stalinský režim. Dalším obžalovaným byl Vlado Clementis, který stál v pozadí únorového puče. Měl však u stalinistů „škraloup“ – přes nařízení komunistické strany si dovolil kritizovat pakt Molotov – Ribbentrop, podepsaný v Moskvě 23. srpna 1939, který znamenal sblížení Stalina s Hitlerem a přípravu na druhou světovou válku.
- Jakým řízením osudu se ve Slánského protistátní skupině octl Rudolf Margolius, pouhý řadový člen KSČ, do které vstoupil až v prosinci roku 1945, se lze jen dohadovat. I když ve straně žádnou vysokou funkci neměl, příčinou snad bylo jeho vysoké postavení na ministerstvu zahraničního obchodu.
- Narodil se 31. srpna 1913 v Praze. Po vystudování reálného gymnázia a studiu na Karlově univerzitě byl v roce 1937 promován na doktora práv. Během studií byl členem organizace YMCA (Křesťanské sdružení mladých mužů), pod jejíž záštitou procestoval před válkou Evropu a Spojené státy. Základní vojenskou služby dokončil jako podporučík v záloze.
- Za války byl Margolius deportován v roce 1941 do ghetta v Lodži, v roce 1944 do Osvětimi a posléze do Dachau, odkud utekl na konci dubna 1945. V květnu 1945 byl velitelem utečeneckého tábora v Garmisch-Partenkirchen. Pro členství v Komunistické straně Československa se rozhodl právě po těchto svých životních zkušenostech. Za okupace také přišel o rodiče a příbuzné.
- V letech 1945–48 Margolius pracoval v Ústředním svazu československého průmyslu v Praze, později se stal šéfem kabinetu ministra zahraničního obchodu (1948–49) a náměstkem ministra zahraničního obchodu Antonína Gregora (1949–1952). Řídil tam sektor obchodu s kapitalistickými zeměmi. Spolu s Evženem Löblem, v procesu se Slánským v listopadu 1952 odsouzeným na doživotí za velezradu, vyzvědačství a sabotáž, byl autorem tzv. dolarové ofenzívy v československé hospodářské politice.
- V roce 1949 podepsal několik důležitých hospodářských smluv s Velkou Británií v Londýně, které byly dojednány díky jeho osobnímu úsilí tak, že větší prospěch z nich mělo Československo než Británii. Československá vláda byla s výsledky tohoto jednání spokojena a uložila, aby pracovníkům, kteří se na jednání podíleli, bylo vysloveno uznání. Možná, že právě zde ležel klíč k jeho zatčení. Je ale také docela dobře možné, že důvod jeho zatčení byl jen účelově vykonstruován.
- Došlo k němu 10. ledna 1952 a v listopadu 1952, po měsících fyzického a psychického týrání ze strany sovětských poradců a StB, kdy byl takto donucen podepsat falešné doznání, se Margolius poprvé sešel u pankráckého soudu s ostatními členy údajné konspirační skupiny vedené Rudolfem Slánským. Hodil se do spiknutí podle těch, co celý proces zosnovali, proto, že sjednával hospodářské dohody se západními zeměmi, a to navzdory nátlaku Sovětského svazu orientovat hospodářství pouze na socialistické země. Při své práci na ministerstvu zacházel s velkými částkami peněz, a to nejvíce tehdejší veřejné mínění ovlivnilo nejvíc. Margolius se sice tedy nedopustil žádné protistátní činnosti, protože vždy jednal v souladu s rozhodnutím vlády, ale to nehrálo žádnou roli. O rozsudcích smrti pro jedenáct ze čtrnácti obžalovaných se rozhodovalo v Moskvě a na ÚV KSČ. Před popravou dne prosince 1952 Rudolf Margolius nepronesl žádná slova.
- Pavel Tigrid o něm napsal: „Margolius… si prožil své v nacistických koncentrácích a do KSČ vstoupil po válce z opravdového přesvědčení – aby se už nikdy nemohlo opakovat, co se stalo, aby už nikdy nikdo nebyl pronásledován pro svůj rasový, národní nebo sociální původ, aby si lidé byli opravdu rovni, aby byl nastolen věk skutečné svobody. O pár let později se soudruhům podařilo, co se nepovedlo nacistům – zabili ho.
