O jaké „orly“ šlo? Orel je katolická sportovní organizace, která byla na počátku 20. století založena katolickými sportovci. Určit přesné datum jeho vzniku je problematické, neboť vznikal postupně zakládáním a slučováním lokálních katolických spolků na přelomu 19. a 20. století. Samotná organizace považuje za rok svého založení rok 1909, kdy se sjednotil název a vzniklo řádné jednotné vedení organizace na Moravě a provizorní v Čechách. Před první světovou válkou měl Orel přes 12 000 členů. V době první republiky byl Orel se zhruba 40 000 členy v roce 1931 po daleko početnější Československé obci sokolské druhou největší sportovní organizací v tehdejším Československu. Podobně jako si „sokolové“ zřizovali své sokolovny, „orlové“ měli své orlovny.
V době protektorátu Orel nacisté zakázali jak obzvláště nebezpečný spolek vzhledem k tomu, že jeho členskou základnu tvořili Češi, kteří jako národ nebyli Árijci a ani čestní Árijci, a vyznávali římsko-katolické náboženství, proti kterému nacisté bojovali svou vlastní, prakticky pohanskou mystikou. Mnoho „orlů“ se zapojilo do odboje a více než 300 jich padlo. Mezi členy „orla“ patřili i parašutisté Josef Bublík a Jan Kubiš, kteří se podíleli na likvidaci R. Heydricha.
Po osvobození byl Orel v roce 1945 obnoven a v roce 1947 se konal VIII. sjezd Orla. Na něm jeho účastníci odmítli snahy o vytvoření jednotné tělovýchovy v Československu. Po únorovém převratu v roce 1948 byl Orel rozpuštěn znovu.
Od roku 1930 Orel každoročně pořádá „Orelskou pouť na Svatém Hostýně“, významném mariánském poutním místě na střední Moravě. Tyto orelské poutě se nekonaly pouze za nacistů a komunistů, kdy byl spolek a tím i jeho poutě zakázány. Za první republiky čítala účast na poutích řádově desetitisíce lidí, po obnovení poutí po pádu komunistického režimu se jí účastní řádově tisíce poutníků. Jde tedy o jednu z největších každoročně pořádaných hromadných celostátních poutí v České republice. V roce 2008 bylo před hlavní částí poutě poprvé zorganizováno i setkání tzv. Orelské mládeže.
Z historického hlediska je velmi významná pouť z roku 1948, poslední před tím, než Orel roku 1950 zakázali komunisté. Zúčastnilo se jí přibližně 100-120 tisíc poutníků a tato pouť tak přerostla tak v jednu z největších protikomunistických demonstrací za celou existenci československého komunistického režimu. Právě v reakci na hostýnskou pouť byla urychlena již započatá likvidace Orla. Proti jejím vrcholným představitelům, organizátorům i některým účastníkům pouti a řadovým členům byla uspořádána série vykonstruovaných tzv. Orelských procesů, v nichž bylo v letech 1948–1953 odsouzeno na 200 osob. Další členové spolku byli posláni bez soudu do táborů nucených prací při uranových dolech a členové povinní základní vojenskou službou místo do řádné armády nastupovali na práci do pomocných technických praporů.
Během krátkého uvolněnějšího období roku 1968 se podařilo ustavit přípravný výbor pro obnovení Orla a dalších dříve rozpuštěných organizací. Normalizační proces po srpnu 1968 však tyto snahy rázně umlčel. Znovu obnoven byl Orel obnoven v roce 1990. V současné době Orel působí na celém území republiky, které je rozděleno do 23 žup a dále se dělí na téměř 250 jednot s celkem asi 19 000 členy. I nadále staví svoji činnost na křesťanských základech a věnuje se především sportu pro všechny a práci s mládeží.
