Příběh Vladimíra Vochoče: Diplomat, který vzdoroval nacistům i komunistům
Odmítl předat konzulát nacistům, tisíce lidí pomohl uprchnout z Francie, po válce ho uvěznili komunisté. Ministerstvo zahraničních věcí připomíná zapomenutého diplomata.
Odmítl předat konzulát nacistům, tisíce lidí pomohl uprchnout z Francie, po válce ho uvěznili komunisté. Ministerstvo zahraničních věcí připomíná zapomenutého diplomata.
Podle některých názorů byl Nikita Sergejevič Chruščov posledním opravdovým komunistou na nejvyšším místě vládnoucí hierarchie v Sovětském svazu. V době, kdy být komunistou ještě opravdu něco znamenalo.
Byl si proto neochvějně jistý tím, že je k této činnosti povolán samotným Bohem a jako poslání ji také provozoval. Léčil „pána stejně jako kmána“, nacisty jako komunisty a ty největší prominenty pak i inkognito. A taky na to v životě doplatil.
Osudová zkouška na něj čekala třikrát v životě a ve všech třech případech se Alois Liška, nar. 20. listopadu 1895 v osadě Záborčí u Malé Skály, rozhodl správně. Protože měl více štěstí, anebo byl předvídavější než mnozí jiní?
Kdyby ta naše revoluce před 30 lety nebyla tak sametová. Místo toho se jen ptáme, zda se dnes máme líp nebo hůř než před rokem 1989, a když dojde na to negativní, slyšíme, že to chce trpělivost a hlavně generační výměnu. K té už zcela jistě došlo. Takže, jak to vypadá po ní?
Jedním z těch, koho postihl tento osud, byl JUDr. Rudolf Margolius (31. 8. 1913 – 3. 12 1952 ), jedna z obětí v politických procesů. Jeho případ je smutnější o to, že do KSČ vstoupil po válečných útrapách z opravdového přesvědčení. S naivní vírou, že za komunistů bude na světě lépe…
Už jen proto, že se při procesech v 50. letech přímo „zasloužil“ o provaz pro Otto Šlinga a řadě dalších lidí, podle něj nepřátel tehdejšího režimu, řádně zavařil. Jeho samotného přitom nezlomilo nic, svůj vliv a moc si dokázal udržet až do smrti.
Po 1. světové válce a zániku Rakouska-Uherska se v polovině února 1919 podařilo Československu diplomatickými jednáními posunout svoji hranici až na úroveň dnešní hranice mezi Slovenskem a Maďarskem. Museli jsme si ho ale vybojovat a zachránit před komunisty.
Jeho jméno, Josif Iremašvili, je dnes prakticky neznámé. Proslavil se však knihou nazvanou „Stalin a gruzínská tragédie“, která osvětluje dětství a mládí pozdějšího diktátora Stalina. Byly kruté – a drobný, v dospělosti jen 162 cm vysoký chlapec s chromou levou rukou, krutosti lidí i osudu čelil ještě větší krutostí vlastní.
Kolik namaloval obrazů a ilustrací Zdeněk Burian, který proslul zejména svými paleontologickými rekonstrukcemi prehistorických zvířat a rostlin a ilustracemi dobrodružných knih, to spočítat nejde. Určitě přes 15 tisíc. V tomto rozsáhlém díle jsou zastoupeny i ilustrace, které se vztahují k době bojů za svobodu našeho národa během první světové války.