Ti se totiž 22. března 1919 dostali k moci v Maďarsku a vyhlásili tam Maďarskou republiku rad, kromě jiného s cílem obnovit Maďarsko v předválečných hranicích a připojit se k Sovětskému svazu. Maďarské revoluční oddíly poměrně snadno dosáhly na území Slovenska, a v Prešově byla vyhlášena Slovenská republika rad. Dalším úkolem maďarského vojska bylo zaútočit na Zvolen a obklíčit tak československé jednotky na východě Slovenska.
Ke slovu se v této kritické chvíli dostala nově utvořená čs. 2. pěší divize, od 4. června 1919 pod velením zkušeného plukovníka Československých legií ve Francii a veterána cizinecké legie Josefa Šnejdárka. Jedna část této divize, 2. pěší brigáda na levém křídle, zahájila 10. června klamný útok ve směru na Zvolen, pravé křídlo téhož dne odpoledne dobylo Banskou Štiavnici. Protože se divizi dařilo úspěšně odvracet maďarské protiútoky, rozhodl se plukovník Šnejdárek 13. června zaútočit obchvatem na Zvolen, kam první českoslovenští vojáci vstoupili kolem poledne.
Následoval ústup nepřítele a čs. divize postoupila asi o 10 km až k řece Hron. V maďarské linii se zároveň objevil několik desítek kilometrů široký průlom bez vojska. Plukovník Šnejdárek ho využil a začal úspěšně postupovat směrem k maďarskému týlu na Levice a zároveň na Lučenec. Maďarské vojsko se postupně vyčerpalo a pod hrozbou generálního útoku 25. června směrem k dolnímu toku Hronu souhlasilo maďarské velení s ústupem na demarkační linii z února 1919 a uzavřelo příměří.
V tzv. válce o Slovensko padlo na 800 Čechů a 3000 jich bylo raněno. Za tuto cenu Československo udrželo svůj územní zisk vyjednaný v únoru 1919 a součástí budoucího Slovenska se tak staly i čistě maďarské okresy. Svůj dnešní název získalo Slovensko právě v tomto období, kdy bylo obsazeno čs. jednotkami. Do té doby se oficiálně nazývalo „Felvidék“.
Do boje proti Maďarské republice rad se spolu s Československem zapojilo i Rumunské království. Když jeho armáda obsadila Budapešť, Maďarská republika rad 1. srpna 1919 předala vládu sociální demokracii. V lednu 1920 se v Maďarsku konaly volby a vláda, která z nich vzešla, vyhlásila 1. března 1920 vznik Maďarského království, jehož hlavou státu se místo krále formálně stal regent. Na doživotí se potom prvním maďarským regentem stal Miklós Horthy. Za 2. světové války bylo Maďarské království volným spojencem nacistického Německa. Když se od něj chtěl Horthy později odpojit, byl Německem donucen 15. října 1944 abdikovat a po válce dožil v exilu v Portugalsku.
Krach Slovenské a Maďarské republiky rad pro bolševický Sovětský svaz znamenal konec ambic na průnik za karpatské průsmyky a „vývoz revoluce“ do středu Evropy. Další taková příležitost se Sovětskému svazu naskytla až při novém rozdělování sfér vlivu mezi Spojenci běhen 2. světové války. Tu také Sovětský svaz plně využil 25. února 1948, kdy moc v Československu na dlouhých jednačtyřicet let získali komunisté.
