zavřít mapu
Českoslovenští legionáři byli hrdiny, kteří dopomohli ke vzniku samostatného Československa. Byli pojmem, legendami a lidé k nim povětšinou chovali velkou úctu. Díky jejich úsilí stálo Československo na konci první světové války na straně Dohody, na straně vítězů.
Rok 2018 je ve znamení výročí, která slaví především naše republika. Připomínáme si však nejenom výročí jejího vzniku, ale je nutné vzpomenout také události, které lze nazvat přinejmenším jako státotvorné. A tím se míní úsilí československých legionářů. Ano, v době, kdy se odehrávaly nejdůležitější bitvy československých legií, ještě ani neexistovalo Československo. I proto na ně dnes vzpomínáme s hrdostí.
Kde se vlastně tito muži vzali? Legie tvořily jednotky dobrovolnického zahraničního odboje Čechů, Moravanů a Slováků. V Itálii se pro ně vžil nehezký výraz „přeběhlíci“, a to i kvůli románu „Sbohem, armádo!“ Ernesta Hemingwaye.
Hanlivý výraz si však vůbec nezasloužili. Nesmíme zapomenout, že ani Češi, ani Slováci nepovažovali první světovou válku za svůj konflikt. Spatřovali v ní však možnost cesty. Cesty k samostatnému Československu. A proto není divu, že v okamžiku, kdy padli do zajetí, porušili přísahu, kterou dali Rakousku-Uhersku, a přešli na stranu Dohody.
Nápad vytvořit legie je tradičně připisován otci celé myšlenky propojit Čechy a Slováky v jednom státě, a to T. G. Masarykovi. Ten v roce 1917 přijíždí do Ruska a začíná vyjednávat o tom, že by se jednotky Čechů a Slováků roztroušené v jednotlivých ruských útvarech mohly organizovat podle řádu francouzské armády. Počítal s tím, že českoslovenští dobrovolníci budou přesunuti do bojů na západní frontě.
Největší armáda legionářů se nakonec vytváří právě v Rusku. Ruský car Mikuláš přijímá delegaci čsl. spolků a krátce na to dochází k Slavjanofilskému prohlášení. Víceméně šlo o přísahu, že budou bojovat na straně Rusů, na straně Dohody. A porušili tak přísahu danou Rakousku-Uhersku, za což jim v případě, že by válku vyhrálo, hrozila jistá smrt. V tu chvíli by byli zrádci.
Další legie se vytvářely v Itálii, v Srbsku a ve Francii. S legionáři se začaly pojit různé mýty a legendy. Jako například zajetí 28. pěšího pluku, který měl údajně do zajetí přejít i s hudbou. Nejvíce legionáře proslavila pravděpodobně bitva u Zborova, která se odehrála 2. července 1917. Tady dopomohl legionářům selský rozum. V okamžiku, kdy se ruské vedení opilo, vzali situaci do svých rukou čsl. důstojníci Čeček a Syrový. Úspěch u Zborova neměl z hlediska první světové války velký význam, pro nás však znamenal mnoho.
Známá je také tzv. Aksakovská tragédie. Plukovník Švec se svým zdemoralizovaným jednotkám pokusil dodat odvahu tím, že spáchal sebevraždu. Chtěl je znovu spojit. Sebeobětoval se. Jeho osud zdramatizoval spisovatel a také legionář Rudolf Medek, nazývá se jak jinak než „Plukovník Švec“. V naší literatuře tak vzniklo celé odvětví věnující se tématu legionářů: legionářská literatura. I to je odkaz československých legií. Vtiskly se samozřejmě i do naší kultury.
Sibiřská anabáze. Obrovský úspěch čsl. legionářů při obsazování Transsibiřské magistrály. Jejím cílem bylo dostat legionáře co nejrychleji do Vladivostoku. Celou situaci samozřejmě zhoršovala situace v Rusku, kdy se do čela státu dostali bolševici, kteří legionářům cestu značně znepříjemňovali. Legionáři byli i přesto úspěšní. Nejprve se jim podařilo obsadit Kazaň, následně celou magistrálu. Událost vyvolala velice pozitivní reflexe v USA. Masaryk se stal v jejich očích vládcem Sibiře.
Abychom se vrátili k tomu, proč dnes legionáře připomínáme, vzpomeňme jednu z bitev v roce 1918. Trvala od 8. do 13. března a odehrávala se v době, kdy ještě Československo neexistovalo. To mělo vzniknout až o několik měsíců později. Tito muži už za něj však umírali. Umírali s vidinou samostatného státu.
Bachmač je malé městečko ležící na severu Ukrajiny. Jedná se o důležitý železniční uzel. A právě o ten zde legionáři bojovali. Proti Německu. Důležitý byl boj nejen o důležitý železniční uzel, ale také o most přes řeku Desnu. Jeho ziskem se legionářům podařilo zabránit německému postupu na Ukrajinu.
Úspěchy legionářů dopomohly Československu na stranu vítězů v první světové válce a výrazně přispěly k tomu, že vznikl samostatný Československý stát. Jejich státotvorný charakter jim tak nikdo nemůže upřít.
Přestože za okupace docházelo k ničení pomníků, které nesly tichou vzpomínku na legionáře, přestože komunisté systematicky zatlačovali do země jejich hrdinství, dnes na ně vzpomínáme s hrdostí a úctou. S úctou k vlastní historii i národu.
