legionáři
Vzpomínka na berounského legionáře Josefa Jonáše
Dne 22. dubna 1918 zemřel v nemocnici v Sains-en-Amiénois na následky zranění berounský legionář Josef Jonáš. Město Beroun na památku tohoto statečného muže nezapomíná a jeho představitelé se pravidelně scházejí u Jonášovy busty v atriu radnice, aby vzdali čest jeho památce.
Výstava Praha 6 legionářská připomíná původní názvy ulic Dejvic a Bubenče
Panelová výstava na Vítězném náměstí v Praze 6 vzdává hold hrdinům první světové války a jejím cílem je také vybídnout místní obyvatele k zamyšlení nad původními názvy ulic Bubenče a Dejvic, které byly povětšinou věnovány památce těch, kteří bojovali za naši svobodu a vznik Československé republiky.
Na listopad se připravuje výstava o námořnících za války
V loňském roce si 11. listopad, tedy Den válečných veteránů, připomněli ve Starém městě velkou výstavou zaměřenou na legionáře. O expozici byl zájem a v mnohem přispěla i široká veřejnost. Organizátoři ve spolupráci s městem se tak rozhodli v tematice pokračovat i v letošním roce.
Předlouhá životní pouť malíře a legionáře Antonína Mikuláše Číly
Před sto čtyřiceti lety se v Nové Pace narodil akademický malíř a brigádní generál Antonín Mikuláš Číla.
Lest účinkovala. Když u Zvolena útočili Senegalci
Čtvrtého června uplynulo sto let od chvíle, kdy byla ve Versailles podepsána smlouva, kterou historie diplomacie bude znát jako smlouvu Trianonskou. Podle názvu paláce, kde byla podepsána. Stanovila hranice Maďarska, nového státu, který vznikl na území Uherska, bývalé části mocnářství. Mocnářství, které zaniklo po první světové válce. Trianonská smlouva okousala bývalé Uhersko o celých sedmdesát procent jeho území a začaly potíže.
Kozák a bandita ataman Semjonov Rusko před komunisty nespasil. I když jemu a jeho mužům nebylo cizí ani to nejbrutálnější násilí
Jeho životopis před nás klade jednu velkou zásadní otázku. Je možné zlu, jakým komunisté v té době v Rusku bezesporu byli, čelit zase jen zlem, a to pokud možno ještě horším? Semjonov věřil, že ano. Ale nezapomínal přitom ani na své zájmy a prospěch.
Skvrnitý tyfus se s nikým nemazlí. Díky němu však vznikl nový, fantastický svět
Legionářská uniforma mi připadala jako zjevení. I ten voják, který na mě promluvil česky. Po nekonečných dvou letech zajetí. Modrošedá barva rakouského pěšáka byla vystřídána barvou okolní stepi. Ruské důstojnictvo a velitelé už z tábora dávno utekli. Zůstal jen lékař, starší muž, který už viděl tolik smrti, že po dalším dobrodružství netouží. Tam, kdesi na západě je prý hrozný zmatek. Vojáci houfně dezertují, každý střílí na každého. V Petrohradu dokonce propukla revoluce a car byl svržen. Nyní už konečně sedím ve vagóně, mezi svými. Občas se štípnu, jestli to zase není nějaký bláznivý sen. Pak vydechnu úlevou. Zajatecký tábor Tockoje, se svými tyfovými hroby, plnými těl a vápna, je konečně minulostí.
Bitva u Bachmače skončila před 100 lety. Čeští legionáři už tehdy umírali s vidinou samostatné republiky
Českoslovenští legionáři byli hrdiny, kteří dopomohli ke vzniku samostatného Československa. Byli pojmem, legendami a lidé k nim povětšinou chovali velkou úctu. Díky jejich úsilí stálo Československo na konci první světové války na straně Dohody, na straně vítězů.