Rok 1948 je v českých dějinách neodmyslitelně spjat s nástupem komunistické tyranie. Politické napětí mezi levicovými a pravicovými stranami sílí. Tlak cítí ale i komunisté sami. Náměstek ministra zahraničí SSSR Valerian Zorin přiváží 19. února 1948 instrukce od samotného Stalina. Ten varovně zvedá prst, dle jeho mínění mělo už v Československu dávno dojít k rozhodujícímu střetu. S jasným výsledkem. Vládou jedné strany – komunistické strany. Gottwald si uvědomoval, že musí jednat, a nakonec přijal Stalinův návrh na vojenskou pomoc. V případě, že se situace v Československu nebude vyvíjet podle představ Sovětského svazu, má sovětská armáda právo vtrhnout do Československa.
Komunisté pomalu rozjíždějí plán na úplné převzetí moci. Vize je jasná. Vláda jedné strany. Tajní agenti z Moskvy se usazují na jednotlivých velitelstvích SNB. Tíživá situace, která začala ohrožovat demokratický charakter Československa, vyvolala reakci 12 demokratických ministrů. Ti 20. února 1948 podávají demisi. Ale někde se stala chyba. Nemají nadpoloviční většinu. Fakt, že politici nedomysleli situaci do důsledků, vedl ve své podstatě k tomu, že komunisté si svou moc udrželi a uměli toho velice efektivně využít.
Co vlastně demokratičtí ministři chtěli demisí docílit? Předpokládali, že prezident Beneš demisi odmítne a dojde k předčasným volbám, případně čekali, že komunisté ustoupí. Stal se však pravý opak. Komunisté začali na Edvarda Beneše systematicky tlačit, svolávali manifestace a 24. února 1948 dokonce svolali generální stávku, které se zúčastnilo 2,5 milionu pracujících!
Stálý tlak na Beneše ze strany komunistů i Sovětského svazu nakonec přinesl Benešovu „kapitulaci.“ Ten 25. 2. 1948 demisi nekomunistických poslanců přijal.
Prohlášení, které děsí pamětníky
„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal…“.
Tímto Gottwaldovým prohlášením na Václavském náměstí započalo čtyřicet let totality, útisku i boje za svobodu.
