Blížící se konec války nezastihl německou armádu v optimální situaci. Její poslední nadějí se stalo silné opevnění hluboko ve francouzském území, tzv. „Brunhildina linie“ (Brunhilde Stellung). Tu Němci hodlali udržet, aby měli lepší pozici při blížícím se mírovém vyjednávání. A Spojenci to dobře věděli.
Začátkem léta 1917 začala ruská armáda podléhat nedisciplinovanosti, chaosu a rozkladu. Car byl sice svržen a vznikla republika, ale vojáci v tom téměř žádný rozdíl neviděli. Po třech letech bojů ze všeho nejvíc toužili po míru. A bolševici jim ho slíbili. Proč by tedy měli dál bojovat?
Po 1. světové válce a zániku Rakouska-Uherska se v polovině února 1919 podařilo Československu diplomatickými jednáními posunout svoji hranici až na úroveň dnešní hranice mezi Slovenskem a Maďarskem. Museli jsme si ho ale vybojovat a zachránit před komunisty.
Základní kámen k ní 31. května 1891 ve Vladivostoku položil ruský nástupce trůnu carevič Mikuláš a tehdy se jmenovala „Velká sibiřská cesta“. Dnes ji známe jako Transsibiřskou magistrálu, nejdelší železnici na světě. Končí v Moskvě, měří 9288,2 km a projet ji celou trvá 6 dní.