Kromě mnoha jiného i sociologického a psychologického. Přitom ho tyto společenské vědy opomíjejí stejně jako historici a nezapsal se ani do širšího povědomí. Zároveň je to jedno velké – a zásadní – varování.
Bavorská republika rad, Mnichovská republika rad či Bavorská sovětská republika existovala od 7. dubna – 3. května 1919) představovala velmi krátce existující stát na území Bavorska. Její název je odvozen od ruského slova sovět – rada. Vznikla jako radikální vyústění německé listopadové revoluce (1918) poté, co byl 21. února 1919 při atentátu zavražděn Kurt Eisner, vůdce socialistické revoluce a první republikánský premiér Bavorska. Právě tato událost bezprostředně vedla k vytvoření Bavorské republiky rad.
Mnichovská republika rad byla vyhlášena 7. dubna 1919. V ústřední radě měli převahu anarchisté a radikální socialisté, hlavní slovo měl jeden z předních teoretiků anarchismu v Německu Gustav Landauer a levicový politický aktivista Ernst Toller. Tato „první Mnichovská republika rad“ zanikla už 13. dubna, kdy ji nahradila „druhá republika rad“, kterou ovládali komunisté v čele s Eugenem Levinem.
Levine zavedl „nové pořádky“ – tvrdé komunistické reformy. Vyvlastněné luxusní byty přiděloval bezdomovcům, dělníci prováděli kontroly továren a jejich vlastníků a v plánu bylo zrušení papírových peněz. Začal formovat „Rudou armádu“ a všichni pracující museli prodělat vojenský výcvik. Bavorsko mělo být předvojem v bolševizaci Evropy. Prováděl Leninovy příkazy; znárodnil banku, nechal zatknout aristokraty a příslušníky vyšších tříd, kteří byli považováni za nepřátele nového režimu a udělal z nich rukojmí jako záruku proti vnějšímu útoku.
Během jeho kratičké vlády se záhy objevily problémy a nastal nedostatek potravin, zejména mléka. Veřejná kritika nedostatku potravin přerostla v kritiku politickou a urychlila pád komunistické vlády. Levine veřejně prohlásil: „Na čem záleží? Většina z nich jsou děti buržoazie. Nemáme zájem na tom, aby přežili. Nebude to žádná škoda, když zemřou, stejně by z nich vyrostli jen nepřátelé proletariátu.“ Levine a Towia Akseirod, vedoucí Levinovy kanceláře pro tisk, se zúčastňovali sexuálních orgií, které pobuřovaly občany Mnichova. Nový stát si však nedokázal udělat pořádek ani mezi lidmi na svém území, kde se rozpoutala éra plundrování, teroru a vraždění.
Bavorská republika rad, která však fakticky ovládala pouze Mnichov a několik málo dalších měst, existovala jen velice krátce. V okamžiku jejího opožděného vzniku už byla rudá povstání ve zbytku Německa většinou zpacifikována, takže se proti Bavorské republice rad mohla shromáždit většina vojenských a polovojenských sil Německa. Ještě v dubnu zaútočily na druhou republiku Reichswehr, tj. ozbrojené síly meziválečné německé republiky, a Freikorps, krajně pravicové polovojenské jednotky, v síle asi 39 000 mužů. Asi dvacetitisícová rudá „armáda“ měla jen málo šancí na úspěšný boj, zejména když Levin odmítl pomoc některých regulérních vojenských jednotek Bavorska a když některá města povstala a zbavila se revoluční vlády sama. Fakticky se rudoarmějci nezmohli na účinný odpor.
„Druhá republika rad“ definitivně zanikla kapitulací posledních jednotek kladoucích organizovaný odpor na přelomu 2. a 3. května, ovšem již před tím bylo 2. května několik jejích vůdců, včetně Landauera, zlikvidováno ve věznici Stadelheim, Levine a další vůdci byli popraveni později.
Tento v podstatě šílený experiment s komunismem v praxi však, bohužel, Lenina, Stalina a spol. od dalšího budování komunismu neodradil…
