Fanny Jefimovna Kaplanová, známá též jako Fanny Kaplan nebo Dora Kaplanová se narodila 10. února 1890 jako sedmé dítě v rodině a byla přesvědčením ruská politická revolucionářka. Již v mládí se přidala k anarchistům. V roce 1906, když jí bylo 16 let, byla zatčena, protože v jejím bytě se vyráběly bomby. Dostala trest smrti, ale protože byla nezletilá, byl jí změněn na doživotní nucené práce na Sibiři, do pracovního tábora „katorga“, což byl vězeňský tábor s tvrdým režimem. Vězni tam byli často bez soudu popraveni zezadu kulkou do hlavy a tělo bylo zlikvidováno beze stop. Fanny se tam podařilo přežít 11 let, než byla po pádu carské vlády v únoru 1917 z tábora propuštěna. Odnesla si z něj podlomené zdraví, trpěla bolestmi hlavy a občas slepotou. Její duševní stav také zřejmě nebyl po přestálém utrpení právě ideální.
Když po Velké říjnové socialistické revoluci bolševici všechny ostatní politické strany zakázali, rozhodla se zabít jejího vůdce, Vladimíra Iljiče Lenina. Svůj plán se pokusila realizovat 30. srpna 1918 v Moskvě, kde měl Lenin v bývalém Michelsonově závodě projev mířený proti československým legionářům. Když po shromáždění vycházel ven a zamířil ke svému autu, Kaplanová ho zasáhla dvěma nebo třemi výstřely do ramene, klíční kosti a krku. Ačkoli byl Lenin vážně zraněn, brzy se uzdravil. Následky zranění však trpěl do konce života. Kaplanová byla na místě zatčena a k činu se hned přiznala. Nakonec ani jinou možnost neměla. Již 2. září 1918 byla odsouzena k trestu smrti zastřelením a hned následující den byl rozsudek vykonán. Popravě přihlížel jediný svědek, proletářský básník Děmjan Bědnyj.
Zatímco sovětská propaganda líčila atentát na Lenina vždy zcela jednoznačně, později se začaly vynořovat pochyby. Již bleskový rozsudek a poprava vzbuzují podezření samy o sobě, jako by bylo třeba Kaplanovou zlikvidovat co možná nejrychleji, než začne říkat něco, co by se bolševikům tak docela nehodilo. I když je pravda, že bolševici soudili a popravovali bleskově.
O čem by mohla Kaplanová promluvit? Třeba o tom, kdo, proč a jak jí k atentátu na Lenina inspiroval. Časem se totiž zjistilo, že atentát na Lenina nebyl jen anarchistickým činem jedné ženy, ale byl dílem Semjonovy eserské skupiny. Bolševikům se ovšem také atentát velmi hodil. Po něm mohli spustit „rudý teror“, kdy byly masové represe prováděny bez soudních procesů tajnou policií „Čeka“ (Mimořádná komise), a to po celou dobu občanské války od roku 1917 do roku 1922. Ve způsobu „práce“ Čeky neexistovala žádná omezení, vše bylo dovoleno – mučení, popravy, masové vraždy, jakákoli teroristická akce. Čeka je přirovnávaná ke španělské inkvizici. Neexistují žádné odhady počtu jejích obětí, ty nejmírnější hovoří o 100 000 až 200 000 popravených. Další čísla hovoří za vše: Čeka měla v roce 1918 několik stovek členů a v r. 1920 vzrostl jejich počet na 200 000. Atentát na Lenina také ihned vedl k obnovení trestu smrti zrušeného 18. 10. 1917.
Byl snad celý atentát za tím účelem zinscenován samotnými bolševiky? V průběhu a během následných událostí po atentátu lze snadno odhalit několik nelogických faktů. Kaplanová byla téměř slepá a pistoli držela poprvé v ruce až při atentátu. Snad proto, aby Lenin její útok zaručeně přežil? Nebo byly v pistoli dokonce slepé nebo upravené náboje, které nemohly Leninovi ublížit?
Proč Lenina jeho řidič nedovezl do nemocnice, když byl zraněn tak vážně, jak bylo oznámeno? Místo toho se Lenin nechal odvézt do Kremlu, kde byl vládcem on. Přivolaní lékaři pak museli podepsat cokoli, neboť věděli, že jde o život jim i jejich rodinám. V Sovětském svazu se tehdy stejně jako v hitlerovském Německu praktikoval princip kolektivní viny. I pro to se Lenin ve svém „třídním boji“ zaměřil na určité skupiny obyvatel jako na celek a vyhlásil občanskou válku proti třídám, bez ohledu na jejich jednotlivé příslušníky. A potom to zázračné uzdravení – už za měsíc Lenin řečnil na shromážděních. To by byl z lékařského hlediska přímo zázrak. Ale co když Lenin měl už před atentátem nějakou nemoc, např. syfilis, a její již znatelné projevy se pak mohly prezentovat jako „následky“ údajného poranění. Objevily se dokonce informace o tom, že střely byly otrávené!
Lenin také potřeboval pádný důvod pro to, aby byl zaveden znovu trest smrti a mohl tak „rozjet“ vraždící mašinérii proti „nepřátelům lidu“. Pro něho byli lidé jen spotřební materiál. Ještě před atentátem byl odeslán telegram, ve kterém se psalo: „Veliké množství rukojmích musí být zajato mezi buržoazií a důstojnictvem. Při sebemenším odporu je třeba se uchýlit k masovým popravám… Nesmí se tolerovat žádná slabost, žádné váhání při zavádění masových terorů,“ stálo v dopise, který zaslal lidový komisař vnitra všem sovětům.“ Pozoruhodná předvídavost, že? Že by tedy Lenin nakonec zosnoval atentát na svou osobu sám? A tzv. Semjonova eserská skupina mohla být klidně utvořena celá z členů Čeky a Fanny Kaplanová jim s jejími ideály a přesvědčením posloužila jen jako nástroj.
Pro sovětskou propagandu ovšem Kaplanová představovala vždy netvora a zrůdu a nebyla plně rehabilitována ani po pádu socialismu. Teprve 1. dubna 2002 byl odhalen v Moskvě bronzový památník stojící v ulici zvané 1. Šipkovskij pereulok. Jeho autorem je slavný ruský sochař Alexander Frolov.
Byl by svět jiný, lepší, kdyby se tehdy Fanny Kaplanové její atentát podařil? Nejspíše ne, možná spíš naopak. Bolševický teror by se po Leninově smrti rozpoutal možná ještě s větší silou a do čela bolševiků by se postavil někdo jiný, třeba Stalin. Jeho proslulé čistky by tak začaly dřív. Takhle se k moci dostal až o téměř šest let později, po Leninově smrti 24. ledna 1924. Otázkou zůstává, jak by se vyvíjely rusko-německé vztahy a zda by proto dříve začala i druhá světová válka a jaký by byl její průběh. A v důsledku toho se můžeme ptát i na to, jaké by byly osudy naší první republiky a našeho státu vůbec.
