23℃
Dnes je 22. srpen , svátek má Bohuslav

Chcípali v zákopech a jejich rodiny doma hlady. První světová válka očima libockého faráře

Další fotky

Před sto lety, 11. listopadu 1918, skončila první světová válka. Politické a vojenské události té doby známe. Jak se ale žilo obyčejným lidem v týlu světového konfliktu? Naznačí nám to farní kronika kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Liboci, kterou sepisoval tamější farář Vlastimil Hálek.

Reklama

„Již v neděli 26. července 1914 na den sv. Anny dopoledne vědělo se po dojítí časopisů, že nastanou vážné události pro celou naši říši. Na to odpoledne se o 1/2 3 hod. počaly se vyvěšovati po obci žluté vyhlášky nařizující mobilisaci 8 armádních sborů. Obecní strážník František Hájek s policejním komisařem Marcelem Velasem nalepili také jednu mobilisační vyhlášku na dvéře kostela, prý dle nařízení v mobilisačním řádu. Lidé počali se kupiti kolem vyhlášek, a mužové mající rukovati odcházeli domů připravit se na cestu. Ve všech obcích nastalo všeobecné zaražení. V pondělí na to 27 července ubírali se ráno pěšky i vlakem vojíni ke Praze.

Nastalo ochromení veškerého života. Lidé chvatně šli do záložen vyzdvihovat peníze a nakupovat si potraviny, než záložny vidouce blížiti se zhoubný run omezily výplatu vkladů na 50 – 100 korun. Nastal nedostatek peněz, poněvadž zásobu jich doma nikdo neměl a ze záložny jich nedostali.
Zlaté mince úplně zmizely, lidé schovávali stříbrné koruny a nastala veliká nouze o drobné peníze. Proto vydány do oběhu 13. srpna 1914 staré stříbrné zlatníky a a nové bankovky po dvou korunách.
V Praze v hostincích a obchodech dávány nazpět místo drobných peněz lístky s udaným obnosem.

Uzavírání hostinců bylo nařízeno na 11 hod. večer, v Liboci pak prodlouženo na 12 hod. Hostince však byly většinou prázdné.
Na výlet o Liboce v srpnu neb v září skoro nikdo nešel, takže byly neděle velice smutné.
Veškeré muziky (taneční zábavy) opadly, jen někdy divadlo bylo. Hledělo se k tomu, aby se v hostincích ani hlučně nezpívalo.

Mistři štětce Hoffmeister a Pelc utekli před nacismem do Ameriky. Proč se z nich pak stali komunisté?

Průmyslové závody mnohé zastavily práci, hospodáři a čeledínové rukovali. Jiní zbaveni koní (v Liboci to bylo 27 koní – pozn. f.) zapřahovali krávy a učili je tahat, by úrodu jinak krásnou a bohatou domů dostali. Také bylo překrásné počasí – naštěstí ve žních. Od 1. srpna do 12. září vůbec nepršelo.

Po každé mši svaté zpívala se vždy 1 sloka císařské hymny, která učinila dojem na všecky. Každou středu na večer byla o 6 hod. válečná pobožnost s promluvou, litaniemi a požehnáním. Návštěva kostela se částečně zvětšila, hlavně od matek, manželek a příbuzných vojínů. Také dáváme stipendia na mši svatou za šťastný návrat vojínů neb za padlé. Vojíni ranění na dovolené chodili v neděli do kostela, ač předtím tak nečinili.

Dne 12. února 1915 zemřel ve vojenské nemocnice na Hradčanech Josef Kučera, hostinský z č. 36 v Dolní Liboci, 31 roků starý. Byl v září střelen do pravé ruky, rána se horšila, nastala otrava krve a zápal plic. Ležel v nemocnici v Zábrdovicích u Brna, ve vojenské nemocnici na Karlově náměstí v Praze a posléze na Hradčanech. Dne 7. února si přál, bych ho sv. svátostmi zaopatřil.
Byl četařem u c. k. 28. pěšího pluku. Zůstala po něm vdova v požehnaném stavu. Byl první zemřelý ve válce, o němž byla naprostá jistota, že jest mrtev.

Děti ve škole v Liboci cupovali z vyprošených pláten cupaninu pro raněné, a odvedla jich škola několik balíků. Také vystřihovaly v lednu a únoru 1915 ze starých novin vložky do obuvi pro vojáky, aby je nezáblo. Dále hotovily z vlny nátepníčky, punčochy, hotovily kukle na hlavu, vše pro zimní dobu.“

Z Liboce 27. července 1914 narukovalo 72 mužů. Domobranců I. výzvy do 37 let bylo 23. Nováčků 25. srpna 1014 narukovalo sedm. Od 3. do 15. září nastoupili domobranci II. výzvy – bylo jich 18. Jeden z nich, Václav Rathouský z č. 7, padl. 3. října byl odvod branců ročník 1892 – bylo jich 11. Mimořádné odvody 26. až 30. srpna se týkaly mužů mezi 24 a 37 lety, odvedeno bylo 12 mužů, do války šli v lednu 1915. 28. února a 10 března 1915 odvedeny ročníky 1895 a 1896, 18 mužů nastoupil v březnu a dubnu. Odvody 10. až 18. dubna byli odvedeni ti, kteří vojíny nikdy nebyli, staří 38 až 42 let, bylo jich šest. 1. června bylo odvedeno 55 mužů do stáří 37 let, 26. srpna 14 mužů 42 až 50 let starých, 10 mužů bylo odvedeno v říjnu, v dubnu 1916 šli k odvodu osmnáctiletí chlapci, těch bylo šest, v červenci 11 mužů od 19 do 50 let, v lednu 1917 odvedeni čtyři muži ročník 1898, v únoru dva o rok mladší, v březnu jeden mladší muž, v květnu dva starší, ještě v červenci 1917 byli odvedeni 4 muži.

„Majitelé automobilů, motorových kol musili je dáti vojsku k dispozici. Dráhy byly zabrány hlavně pro vojenské dodávky. Buštěhradská dráha vozila denně ze skladišť u Hostivic spousty děl a nábojů. Pošta a telegrafy byly i v noci ve službě pro armádu.

Dnes máme obchoďák IKEA, za komunistů byla populární Krásná jizba. Co bylo tehdy na prodej?

Počíná vznikati drahota potravin a nedostatek soli. V mnoha rodinách nastala citelná bída.
Pekaři pekli chléb dvakráte v týdnu, jemnější pečivo se vůbec nepeklo. Pekly se malé houstičky z míchané bílé a černé mouky po 4 haléřích. Silně se zdražil olej, a nebyl ani k dostání, což činilo obtíže pro věčnou lampu v kostele. Také stoupla cena hostií…
Pekaři přestali v březnu dojížděti do zdejších obcí s chlebem a v Liboci přestal pekař pro nedostatek mouky péci. V dubnu 1915 dovážel do Liboce chleba Odkolek z Prahy a mlynář Šebek z Kněživky. Lidé čekali u silnice o obce a a hrnuli se k vozu a krámkům a ihned chléb rozebrali. Přicházeli odpoledne lidé z Řep, Ruzyni, Malého Břevnova, Vypichu pro chléb, ale už nic nedostali. Žebráci nechtěli už dvouhaléř, ale kousek chleba, který dříve ze zlosti pohodili na práh, chtíce peněz raději.
Aby méně potravin spotřebovali, lidé dávali pryč psy, králíky, kočky, slepice.

20 zajímavostí o zvířatech. Věděli jste, že kočičí moč svítí v ultrafialovém světle?

Dne 25. dubna 1915 sbíraly školní dítky po domech z nařízení školního rady staré mosaze, cínu, zinku, mědi, které byly odevzdány k roztavení k účelům válečným.
Nařízením c. k. vlády všecky pozemky osety, aspoň bramborami.

V květnu vozil Šebek denně 130 bochníků (pro 395 rodin – pozn. f.). Proto obecní úřad dal zhotoviti lístky na chléb. Každá osoba měla jeden bochník na týden. Chleba přidělovali v krámku u Bryndů člen obecního zastupitelstva Josef Novák se strážníkem Františkem Hájkem. Jak o lístky tak i chleba byla velká mačkanice. Ke konci se pak na lidi nedostalo, takže dostávali půl bochníčku.
Nedostatek chleba byl stále větší. Lidé s pláčem chodili na obecní úřad, že nemají co dát dětem jíst.
Bylo reptání a naříkání. Byly určeny maximální ceny na brambory, poněvadž je rolníci prodávali draho. A tu se rolníci pro stanovení cen zatvrdili a raději brambory neprodávali, nýbrž je skrmili. Lidé běhali pro chleba do Prahy, do Dejvic. V Praze stály celé zástupy před krámy s moukou a chlebem až 2 – 3 hodiny, než na ně přišla řada.
Poněvadž i petrolej velmi se zdražil, svítilo se v obci místo 36 lampami jen osmi.“

5 podivných způsobů sebevraždy aneb neuvěřitelné způsoby, jak se sprovodit ze světa

V květnu a červnu 1915 bylo veliké sucho, obilí nerostlo. Pršelo až 25. a hlavně 26. června.
Přes červenec a srpen denně pršelo, obilí denně moklo a zůstalo na polích. Škody byly značné.

„Dne 4. června 1916 bylo dáno pro nedostatek místa v kasárnách v Praze 263 mužů pěšího maďarského pluku č. 51 do Horní Liboce po villách. Byly z 3/4 Rumuni a 1/4 Maďarů. Vojíni chovali se velmi tiše a taktně.“ Vojsko odtáhlo na bojiště 14. června 1916 a vystřídala je nová kompanie Maďarů. Ti byli v Liboci do 21. června 1916.

Po vlhkém létě 1916 dostavil se sice krásný podzim, ale velice krutá zima. K tomu nastal nedostatek uhlí. Brambor bylo málo, jedly se tuříny. Obec jich objednala čtyři vagony, ale k jaru namrzly a počaly hnít. Obec tratila. A ve škole byly uhelné prázdniny, od 22. ledna do 28. března 1917.
Farář měl jakousi zásobu uhlí, ale i při celodenním topení mu mrzly ruce při psaní. Na lístky bylo už i sádlo, máslo, petrolej, brambory, cukr a káva. Nastal též nedostatek tabáku a doutníků. Muži kouřili suchý dubový list. Kouřili bukový, višňový, lískový, heřmánek a hřebíček.
V březnu přestalo pivo a jen tu a tam měli v neděli v některém hostinci padesátilitrový sud piva. Mimochodem – půllitr piva byl v té době zhruba za cenu jednoho vejce.

Bulhaři za druhé světové zachránili tisíce Židů před smrtí v koncentráku. Nacistům je jako jediní nedarovali

„V máji 1917 pršelo jednou. Obilí zakrnělo a vše počalo usýchati. Počal se odbírati dobytek ve větším počtu. V čísle 7, kde bylo 18 krav, zbylo 6 krav. A tak ve všech usedlostech. V červnu také nepršelo. Řepa a brambory zakrněly. Taktéž obilí. Ke konci měsíce byla obec týden bez chleba.

22. května 1917 přišlo pět vojínů a dva četaři zabavit zvony.
„To způsobilo bolestný dojem v celé obci. Lidé dali se do pláče a se slzami v očích loučili se s nimi. I lidé, kteří málo neb nikdy do kostela nechodili, plakali a milých zvonů želeli.“
Ze čtyř zvonů zachránil farář prostřední, velmi starý (s gotickým písmem), velmi zachovalý a krásného zvuku, a ještě umíráček. Velký zvon museli rozbít na 21 kusů, aby ho dostali dolů.
Na hřbitově sejmuli také železný zvonek, ale protože byl železný, zase ho vrátili. Při stavbě nového hřbitova v roce 1902 darovaly ho dráhy obci. Zvonívalo se jím na nádraží při odjezdu vlaku, což se pak zrušilo. Stejný zvonek měli v Ruzyni. Sňat byl i zvon v Řepích ze svatého Martina. Zvonům zazvonili umíráčkem na rozloučenou a pak ho půjčili do Řep, kde neměli nic.
15. dubna 1918 odejmuty špičky od hromosvodů a svodní dráty měděné a nahraženy železnými.
24. dubna 1918 z řepského kostela vzato z varhan 21 píšťal o váze 6,8 kg.

Český fotograf, který prošel 1. světovou válkou. Proč jeho negativy zničili komunisté?

Následkem nedostatku potravin a přílišného jedení ovoce vypukla ve Vokovicích v polovině srpna 1917 úplavice, které podlehlo – pokud jsem pochopil zápisky farářovy – 12 dětí a 12 dospělých, ve Veleslavíně dvě děti.

„Následkem sucha, které po tuhé zimě panovalo od jara přes léto, byla velmi malá úroda, takže každý byl se sklizní hned hotov. Tisíce lidí sbíralo klásky po polích. Krádeže se množily hlavě na bramborách. Panoval nedostatek všech potravin, a lid se hleděl zásobiti na zimu.
Soužení panovalo na všech stranách.

Od 1. dubna 1918 nedávala se již žádná mouka a asi 4 týdny žádný chléb. Teprve koncem května dávalo se 1/4 bochníčku chleba na osobu.“

Když 17. dubna přijel na generální vizitaci arcibiskup, darovali tři rolníci a dcera ze mlýna po bochníčku chleba, aby bylo co na stůl.
„Neměl jsem celý ten čas chleba. Jen tu a tam jsem kousek obdržel. Dělaly se z černé mouky placky a buchty, a těmi jsme byli živi. Maso také vybitím dobytka přestalo.
V době nedostatku potravin šlo 300 lidí na pole osázení vodnicí velkostatku ruzyňského. Bylo to 1. června k večeru. Každý si natrhal a nabral vodnici. Byli to lidé z Liboce, Ruzyně, Bílé Hory, Řep a z okolí. Při tom bylo pošlapáno obilí okolních polí za 7000 K. Škoda na uzmuté vodnici byla stejná.“ Několik lidí bylo 3 až 5 dní ve vyšetřovací vazbě, všichni se hájili, že šli na vodnici z hladu. V té době nebyl žádný příděl ani chleba ani mouky. Vyšetřováno bylo 270 osob včetně dětí.

„V říjnu 1918 udeřily záhy zimy a nastala epidemie chřipková spojená se zápalem plic.
Denně byla 3 – 4 úmrtí a celkem odlehlo jí na farnosti 56 osob. Školy byly v říjnu zavřeny. Všude bylo tak velká úmrtí na chřipku, že nestačili hrobníci ku kopání hrobů s muselo vypomáhat vojsko.

28. října 1918, kdy v Praze sesazeny byly c. k. úřady, orli se státních úřadů shozeny. Praha ozdobena bíločervenými a slovanskými prápory, zástupy lidu táhly se zpěvem po ulicích. Oslava v kostele s „Te Deum“ byla 3. listopadu, v Řepích 17. listopadu.“
Takto stručně libocký farář Hálek, císařem v srpnu 1918 nejmilostivěji obdarovaný válečným křížem III. třídy za občanské zásluhy, zaznamenal vznik nové republiky.

Tak skončila válka. Ta strašlivá věc, kdy mocipáni si hrají své hry a zaplatí to – leckdy i životem – nevinné lidé.

I později vybírala si svoji daň. Farář Vlastimil Hálek onemocněl chřipkou a 17. února 1919 o půl deváté ráno se mu náhle zastavilo srdce. Nikdo jej nezaopatřil, jeho kaplan byl právě u dětí v řepské škole.

FOTO: Světová válka očima libockého faráře

Světová válka očima libockého faráře - 1 p12Světová válka očima libockého faráře - 3Světová válka očima libockého faráře - 4Světová válka očima libockého faráře - 4bghjkjhghjSvětová válka očima libockého faráře - 4c
Další fotky
Světová válka očima libockého faráře - 5Světová válka očima libockého faráře - 6Světová válka očima libockého faráře - 7Světová válka očima libockého faráře - 8Světová válka očima libockého faráře - 9Světová válka očima libockého faráře - OLYMPUS DIGITAL CAMERASvětová válka očima libockého faráře - 999
Před 1 hodinou
Článek o takovém člověku (?) se ani psát nechce, ale je to nutné. Lidská paměť...
Před 2 hodinami
Hannibala nejvíce proslavilo převedení kartaginské armády včetně válečných slonů přes Alpy, aby mohl napadnout Řím...
Dnes, 14:31
Na neblahé události 21. srpna 1968 a 1969 ve středu zavzpomínali lidé v různých částech...
Dnes, 14:00
Už jste někdy slyšeli, jak zvoní všechny pražské zvony najednou? Jsou to velmi vzácné okamžiky...
Dnes, 13:34
Karlova Studánka je moderní lázeňské městečko uprostřed krásné jesenické přírody. První zmínky o léčivých pramenech...
Dnes, 11:30
Příliš času online může vést k duševním nemocem. K tomuto výsledku došla studie, o jejíchž...
Dnes, 10:00
Hlavně a především se nechtěl vzdát „svého“ Slezska ve prospěch polského krále, a to ani,...
Vojmír Srdečný v roce 2011
Dnes, 08:31
Každoročně, i ve svých 98 letech, stál Vojmír Srdečný před Hlávkovou kolejí a popisoval události...
Dnes, 08:00
Bleší trhy neboli blešáky jsou u nás velmi oblíbenou společenskou disciplínou. Dá se tady sehnat...
František
Včera, 18:32
Františkovy Lázně skýtají pěkné a zároveň ozdravné chvíle. Příroda, čerstvý vzduch, procedury a v neposlední...
Reklama