Expozice představuje několik stovek objektů z různých materiálů se značkou Krásná jizba: skleněné nápojové soubory a další užitkové sklo Ladislava Sutnara, Ludviky Smrčkové (1903 v Kročehlavech u Kladna – 1991 v Praze), Aloise Meteláka (1897 v Martinicích, Jeníšovice, okr. Chrudim – 1980 v Železném Brodě, klasika moderní architektury Adolfa Loose (1870 v Brně – 1933 v Kalksburgu u Vídně), porcelánový jídelní soubor Ladislava Sutnara ve všech vyráběných barevných variantách, keramiku Otto Eckerta (1910 v Kralovicích – 1995 v Praze), kovové stolní předměty Ladislava Sutnara a Bohumila Južniče (1895, Požeda, Chorvatsko – 1963 v Praze), svítidla navržená Miloslavem Prokopem (1896 v Ledči nad Sázavou – 1954 v Praze) a vyrobená firmou Franty Anýže, bytový textil v ukázkách produkce dílen Antonína Kybala (1901 v Novém Městě nad Metují – 1971 v Praze), Slávky Vondráčkové (1894 v Praze – 1986 tamtéž) a Boženy Pošepné (1895, Král. Vinohrady – 1952) i nábytek, nainstalovaný do ukázek interiérů třicátých a čtyřicátých let. Vizuální styl a propagační strategii Krásné jizby přiblíží dokumentační materiály, propagační tiskoviny a periodika vydávaná Družstevní prací, stejně jako působivé původní reklamní fotografie Josefa Sudka.
„Krásná jizba, založená jako pobočka nakladatelství Družstevní práce na konci roku 1927, patřila k nejvýznamnějším českým institucím v oblasti bytové kultury a designu první poloviny 20. století. Stala se platformou uplatnění zásad funkcionalismu a prosazování požadavků na kvalitu průmyslové výroby užitných předmětů. Působila jako arbitr účelného a vkusného bydlení a svými aktivitami – prodejními, produkčními, výstavními i poradenskými – pronikla do každodenního života tisíců domácností,“ vysvětlila autorka výstavy Lucie Vlčková.
Krásná jizba skončila rokem 1948, kdy se autorská avantgarda stala nežádoucí a převládl tuctový folklor.
Ambicí Krásné jizby bylo naplnění demokratických principů v oblasti kultury bydlení prostřednictvím produkce doplňků a bytového vybavení vysoké estetické a užitné hodnoty za ceny přístupné nejširšímu publiku.
Třebaže původní ambice zajistit základní potřebu účelného a kulturního bydlení širokým masám zůstaly utopickou vizí, Krásná jizba svou roli splnila – kultivovala smysl pro otázky bytové kultury, svým sortimentem obohatila tisíce domácností, rozvinula spolupráci designérů s průmyslovou výrobou a odbornými školami a připomněla hodnoty původní řemeslné výroby. Přispěla také k reprezentaci československého designu a jeho výrobců prostřednictvím účasti na významných mezinárodních výstavách v Miláně v letech 1936 a 1947 nebo v Paříži v roce 1937.
Vystavené exponáty pocházejí ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea a dalších zapůjčitelů, zejména z rozsáhlé soukromé sbírky pana Tomáše Sanetrníka, mapující podrobně produkci tohoto období. Součástí výstavy je aktivní zóna zaměřená na téma stolování, kde mohou návštěvníci vytvořit prostřený stůl po vzoru Krásné jizby nebo si vyzkoušet práci reklamního fotografa. Muzeum je otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, v úterý do 20 hodin.
Génius kompozice Ladislav Sutnar
Český designer a typograf Ladislav Sutnar (1897 v Plzni – 1976 v New Yorku) Patří k zásadním výtvarným umělcům z oblasti komerční grafiky či vizuální komunikace.
Sutnarova grafická tvorba vyniká kontrastem, přehledným členěním informací, koncepční prací s fotografií, koláží, fotomontáží a s jinými do té doby výhradně kinematografickými postupy. Jeho typickým rysem byla diagonální kompozice navozující pocit pohybu v prostoru, dekorativní prvky. Jeho grafické práce zahrnují: plakát, knižní grafiku, obchodní design, hračky, užité předměty, typografii…
Od roku 1923 působil jako profesor na UMPRUM v Praze, v letech 1929–39 pracoval jako editor v nakladatelství Družstevní Práce, bydlel v Praze v Dejvicích v umělecké kolonii Baba. V roce 1939 emigroval do USA.
Velký posun způsobil také v oblasti výstavní tvorby. Byl to doslova převrat. Dovedl banální předměty (např. technické sklo) vystavit s neobyčejnou výtvarnou grácií. Fenomenální úspěch měla výstava československého umění a uměleckého průmyslu na podzim roku 1931, kterou připravil s architektem Bohuslavem Fuchsem ve Stockholmu.
Jeho kniha Visual Design in Action (1961) je považována za jedno z nejpodnětnějších děl o grafickém designu.
Pro komunistický režim byl aktivní antikomunista Sutnar (podílel se například na vydávání exilového časopisu Svědectví) nepohodlný, takže poválečná tvorba tohoto mezinárodně uznávaného grafického designéra byla u nás prakticky neznámá.
Dluh splatila až retrospektivní výstava v Jízdárně Pražského hradu a monografie v roce 2003.
V roce 1995 mu byla udělena prestižní medaile Asociace profesionálních grafiků AIGA. Je udělována v USA od roku 1920 nejlepším grafickým designerům a grafikům z oblasti vizuální komunikace.
Od roku 2014 je po něm pojmenována Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.
