21.2.2021
Zajímavosti

Ďáblova bible. Kniha, která za sebou nechala miliony mrtvých

Nebude to povídání o tajuplné knize, kterou za jedinou noc, s pomocí ďábla, napsal potrestaný mnich. Nevypravíme se do Podlažic, ani do Švédska, kde vojáky třicetileté války odcizený Kodex Gigas, nalezl svůj nový domov. A přesto je to bible. Bible svým působením na lidské pokolení. Bible vykládaná filozofy i fanatiky víry. Kniha plná dobra a moudrosti, která za sebou nechala miliony mrtvých a potoky krve. Stejně jako ta křesťanská, o dva tisíce let starší.

17.7.2020
Lifestyle

Československé legie dorazily pozdě, před 102 lety bolševici zavraždili cara

Jednou z nejvýznamnějších událostí ruských dějin je nepochybně říjnová bolševická revoluce. Následně byla v Jekatěrinburgu brutálně a bez slitování vyvražděna celá carská rodina. Československé legie se bohužel do města dostaly příliš pozdě, aby krveprolití zabránily. Přitom stačilo málo.

9.3.2020
Zajímavosti

První diplomatka propagovala volnou lásku jako teorii „sklenice vody“

Krásná a nadaná Alexandra Michailovna „Šura“ Kollontajová (roz. Domontovičová, 31. 3. 1872 – 9. 3. 1952) původem dcera vysoce postaveného generála ruské armády a zajištěná finančním zázemím své matky, dcery finského obchodníka s dřevem, získala vynikající vzdělání pomocí domácích učitelů. Ti by se asi později hodně divili, kam až to jejich žačka dotáhla.

21.1.2020
Zajímavosti

Pro někoho modla, pro někoho satan. V. I. Lenin, tyran a revolucionář

Retro je velmi oblíbené. Je to dáno tím, že člověk má schopnost zapomínat na věci zlé a ošklivé a idealizuje si vlastní mládí. Je to velmi potřebná vlastnost pro to, aby byl člověk psychicky v pohodě, ale nepříliš dobrá pro historii a společnost. Říká se, že člověk, který zapomene na vlastní minulost, je nucen si ji zopakovat. Nevím, co je na tomto tvrzení pravdy, nikdy jsem to nezažil, a proto také žádný hluboký rozbor nečekejte.

18.1.2020
Středočeský kraj

Ještě za jeho života po něm pojmenovali náměstí, kde stojí magistrát. Primátor Václav Vacek

„Sedmdesátka na krku, to jsou již požehnaná léta! Ale pražského primátora opravdu netíží, zvláště když po těžké práci najde volnou chvíli pro svou lhoteckou zahradu. Když zrají hrušky, je třeba odložit důstojnost primátorského stavu a vypravit se za nimi do povážlivých výšin. Doktor Václav Vacek, muž těšící se úctě, vážnosti nejen všeho dělnictva a pracujícího lidu, jehož je po desetiletí tribunem, ale i Pražanů, které před celou republikou a před celým světem representuje jako pražský primátor.“ (Svět v obrazech, 1947)