Remi už od mládí dobře kreslil a jeho první obrázky zveřejnil skautský časopis Boy-scout Belge. První jeho skutečný komiks pochází z roku 1926 a jmenuje se „Dobrodružství Totora“. Protože měl úspěch, Hergé začal kreslit komiksové příběhy pro časopis XX. století. Dokonce sám dělal redaktora jeho verze pro děti. Tam také poprvé publikoval příběhy svých dalších oblíbených postaviček „Quick a Flupke“. V lednu roku 1929 dokončil první díl komiksu o reportéru Tintinovi – „Tintin v zemi Sovětů“. Sklidil obrovský úspěch a hned následoval další díl „Tintin v Kongu“, který měl připomenout belgické kolonizační úspěchy. Tintin potom Hergého – a naopak – provázel celý život.
Další z Hergéových komiksových sérií se jmenovala „Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko“ a vznikla na objednávku časopisu Chrabrá srdce. Pak nakladatelství Casterman začalo vydávat knižní alba Tintinových dobrodružství, přičemž mnohá z nich autor ještě přepracoval. V roce 1946 začal Hergé vydávat časopis „Tintin“. Ten se později začal překládat i do francouzštiny. Byla založena společnost Studios Hergé a jeho popularita stále stoupala. Dokonce se natočilo několik hraných i animovaných filmů a seriálů s Tintinem v hlavní roli. Svůj život Hergé doslova prokreslil a 3. března 1983 po dlouhé nemoci, snad leukemii, zanechal po sobě rozpracované Tintinovo dobrodružství „Tintin a alf-art“.
Komiks „Tintin v zemi Sovětů“ nakreslil Hergé v roce 1930. Tintin v něm jako reportér dostává za úkol navštívit Sovětský svaz a napsat o tom reportáž. Vydává se na cestu se svým věrným psem, který se jmenuje Snowy. Už na cestě do Berlína ho sleduje agent GPU, sovětské tajné policie. Agent nastraží ve vlaku bombu, která vybuchne, a svede to na Tintina, „malého špinavého příslušníka buržoazie“. (Slovo buržoasie a buržuj bylo v té době v Sovětském svazu velmi často používané slovo, obvykle jako nadávka.). Policie v Berlíně obviní Tintina z teroristického útoku, ale on jim unikne přes hranice do Sovětského svazu. Agent GPU však Tintina objeví a odvede ho do kanceláře místního komisaře. Tintin je opět zavřený, ale podaří se mu utéct.
Nevěří svým očím, když vidí, jak Sověti balamutí chudé blbečky na Západě, kteří stále věří, stejně jako marxističtí novináři z Anglie, v „Rudý ráj“. Soudruzi jim ukazují funkční továrny, z jejichž komínů se kouří. Dovnitř je ale nevezmou. Když tam Tintin pronikne, odhalí, že kouř vlastně vzniká pálením slámy a výrobní hluk tím způsobem, že jeden soudruh mlátí kladivem jen tak do plechu. Dále je ve městě Tintin svědkem voleb, kdy členové volební komise s revolvery v ruce vyhrožují občanům, aby tímto způsobem zajistili zvolení komunistických kandidátů. Je při tomto pátrání přistižen, ale unikne zatčení v přestrojení jako duch.
Tintin se snaží¨, celkem logicky, ze SSSR uprchnout, ale bolševici ho dostihnou, uvězní a hrozí mu mučením. Unikne svým věznitelům a při útěku se dostává do Moskvy. Zjišťuje, že vládnoucí dělnická a rolnická vláda, nejpokrokovější na světě, změnila toto město v jeden „páchnoucí slum“.
Tintin spolu se Snowym pozorují vládního úředníka, jak přiděluje chléb marxistickým bezdomovcům, ale odmítá ho dát těm, kdo nesouhlasí s vládou. Snowy jeden bochník ukradne a odnese ho hladovějícímu chlapci. Jako nezvaný návštěvník se Tintin dostane na tajnou schůzi bolševiků, kde vyslechne jejich další plány. Veškeré sovětské obilí, má být exportováno do zahraničí za účelem podpory propagandy sovětského zřízení. V důsledku toho nechá sovětský režim svoje vlastní lidi umírat hladem. Dále vláda plánuje pogrom na bohaté sedláky – kulaky. Chce je donutit, aby odevzdali všechno obilí, co vypěstovali. Tintin je chce před tímto zásahem Rudé armády varovat. Vojáci ho však chytí a má být popraven.
Opět však vyvázne, protože zamění popravčí četě ostré náboje za slepé. Předstírá svou smrt a uteče do zasněžené divočiny, kde narazí na tajný podzemní úkryt bolševiků ve strašidelném domě. Ti ho zajmou a řeknou mu: „Jsi v úkrytu, kde Lenin, Trockij a Stalin shromáždili bohatství, které ukradli ruskému lidu,“ S pomocí Snowyho se Tintinovi podaří nastartovat letadlo velitele a uletět do noci. Ale během letu havarují a přijdou o vrtuli. Tintin neváhá a vyřeže ze dřeva novou kapesním nožem. Pokračují v letu do Berlína, jenže agenti GPU je dostihnou a zavřou je do vězení. Dostanou se z něj, když se Snowy namaskuje jako tygr. Znovu se sovětští agenti snaží Tintina unést, ale nepovede se jim to. Vyhrožují: „Všechna hlavní města v Evropě vyhodíme dynamitem do vzduchu!“. Marně. Tintin se spolu se Snowym vrací do Bruselu a dostane se jim tam bouřlivému přivítání.
Hergé se později k tomuto svému ostře antisovětsky laděnému komiksu nechtěl hlásit. Vycházel totiž v katolickém listě, který si oblíbil Mussolini. Hergé přitom vystihl komunistický režim tak skvěle, že jeho komiks je vlastně aktuální dodnes a platí na všechny totalitní režimy. Byl mnohem pravdivější, než třeba „svědectví“ Julia Fučíka, který nás ve svých reportážích, a hlavně v knize „V zemi, kde zítra již znamená včera“, poučoval o skvěle fungující zemi sovětu. Přestože si stalinský hladomor v letech 1932 – 1933, který byl ještě strašnější než ten leninský hladomor z let 1921 – 1922, vyžádal na 6,5 mil. mrtvých z řad vlastních, sovětských lidí.