Narodil se 17. listopadu 1862 v pevnosti Fort Ševčenko, podle vlastních pamětí ve Fort Perovskij v rodině velitele pevnosti. Dětství prožil v rodině strýce, prosperujícího obchodníka v Birsku v provincii Ufa. Studoval na gymnáziích v Ufě a Kazani a na univerzitách v Petrohradu a v Kazani. Z obou byl vyloučen pro účast na studentských nepokojích. Aktivně se zapojil do činnosti levicové teroristické organizace „Narodnaja volja“, dva roky strávil ve vězení v Petropavlovské pevnosti a v roce 1886 byl vyhoštěn na východní Sibiř do Irkutska. Odtamtud se mu v roce 1888 podařilo uprchnout do Švýcarska a potom se usadil v Londýně. Tam začal být velmi publicisticky činný, a ještě téhož roku ho zatkla britská policie poté, co ve svém časopise „Národovec“ oslavoval atentát na cara Mikuláše II., byť neúspěšný. V Londýně založil i své dva další časopisy, „Za sto let“ a „Past“.
Po ruské revoluci roku 1905 se Burcev krátce vrátil ilegálně do Ruska a začal tam vydávat ruskou mutaci časopisu Past. Potom se opět v roce 1907 vrátil na Západ a začal tam vydávat časopis „Obyčejná příčina“, který nahradil předcházející Past. Na počátku první světové války v roce 1914 se vrátil do Ruska, ale opět byl zatčen a odsouzen k vyhnanství. Roku 1915 byl amnestován a usadil se v Petrohradu.
I když byl levicově orientovaný, Burcev usilovně oponoval bolševikům. V roce 1917 obvinil Lenina s jeho soudruhy, že jsou německými agenty, zejména v souvislosti s uzavřením Brestlitevské mírové smlouvy s Německem, pro Rusko velmi tvrdé. Takové nařčení nebylo od Burceva žádné překvapení, protože odhalování agentů se věnoval s obzvláštním zaujetím, především pokud šlo agenty policejní. Jeho největším „úlovkem“ se v roce 1908 stal Jevno Fišelevič Azef agent Ochranky, čili carské tajné policie. Po revoluci se Burcev stal velice cenným pro kontrarozvědku a začalo se mu přezdívat „Sherlock Holmes revoluce“.
Burcev ovšem nejenom mluvil, ale také psal. V článku ve svých novinách např. vypsal hlavní nepřátele Ruska:
- Bolševici, jejichž demagogie ohrožuje jejich vlastní cíle nad zájmy Ruska.
- Reakční síly.
- Němečtí špioni a agenti. Bolševici jsou a vždy byli agenty Viléma II., který byl poslední německý císař.
V jiném článku „Buď my, nebo Němci a ti, kteří jsou s nimi“ (1917), Burcev neváhal uveřejnit seznam dvanácti, podle jeho názoru pro Rusko nejnebezpečnějších lidí. Kromě Lenina a Trockého byli na jeho seznamu i Kameněv, Zinovjev, Steklov, Kollontajová, Rjazanov, Kozlovskij, Lunačarskij, Rošal, Rakovskij a Gorkij. Posledně jmenovaný na toto obvinění ostře reagoval v novinách „New Life“. Burcev mu odpověděl článkem, ve kterém ho znovu obvinil, že sponzoruje bolševiky.
A aby toho nebylo málo, Burcev poprvé veřejně v tisku, konkrétně v novinách „General Business“ spojil bolševiky s německými agenty a zveřejnil seznam 195 emigrantů, kteří se v dubnu 1917 vrátili do Ruska přes Německo ve zvláštním vlaku spolu s Leninem, který tuto cestu absolvoval v zapečetěném vagóně.
V den říjnové revoluce, tedy 7. listopadu 1917, byl Burcev na příkaz Trockého zatčen a uvězněn v Trubeckého baště Petropavlovské pevnosti, což vedlo některé historiky k tomu, že Burceva považují za prvního politického vězně v SSSR.
V únoru 1918 byl Burcev na žádost Maxima Gorkého propuštěn, opustil SSSR a zbytek svého života strávil jako emigrant v různých zemích, ve Finsku, Švédsku a Francii. Během ruské občanské války podporoval bělogvardějce, zejména Kolčaka a Děnikina. Jeho četné pokusy, aby se všechny anti-bolševické síly spojily pod jednou ideologickou záštitou, se nezdařily.
V meziválečném období, během třicátých let se, opět, postavil na stranu toho, co považoval za správné, a bojoval proti fašismu a antisemitismu. V posledních letech svého života materiálně strádal a zemřel ve svých osmdesáti letech 21. srpna 1942 v Paříži na otravu krve. Pohřben je nedaleko Paříže na ruském hřbitově v Sainte-Genevieve-des-Bois.
