I tak byl osud bělogvardějského generála Děnikina v řadě ohledů šťastnější, než tomu bylo v případě jiných odpůrců sovětské bolševické revoluce. Především proto, že bezpečně identifikoval komunismus jako obrovské nebezpečí pro Rusko i Rusy, a tak se k němu také celý život stavěl.
Předposlední ruská carevna Marie Fjodorovna se narodila jako Marie Sofie (někdy též Dagmar) Dánská 26. 11. 1847 v Kodani jako čtvrté dítě z celkem šesti potomků dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky královny Luisy Hesensko-Kasselské. Jako jiným evropským princeznám i jí se stalo osudem právě Rusko.
Měl vlastně štěstí, mohl dopadnout také podstatně hůř. Prakticky profesionální revolucionář Vladimir Lvovič Burcev bojoval nejprve proti carské, potom proti bolševické a nakonec i proti německé totalitě a podle některých historiků je také vůbec prvním politickým vězněm sovětského režimu.
Jeho životopis před nás klade jednu velkou zásadní otázku. Je možné zlu, jakým komunisté v té době v Rusku bezesporu byli, čelit zase jen zlem, a to pokud možno ještě horším? Semjonov věřil, že ano. Ale nezapomínal přitom ani na své zájmy a prospěch.
Celý svůj vojenský život bojoval za Rusko, proti Japonsku, proti Německu, proti bolševikům a nakonec i v emigraci. S oblibou nosil černou kozáckou uniformu, čímž si vysloužil svou přezdívku Černý baron. Začínal u jezdectva a generálem se stal už těsně před čtyřicítkou…