Jmenuje se Komunistický manifest, vznikl a byl publikován v bouřlivém, revolučním roce 1848. Ty bratry v triku jistě dobře znáte. Marx, Engels a Lenin. Šklebili se na nás kdysi z každé výlohy, místo zboží. Svatá trojice, o které se nepochybovalo, a na které stály základy vesmíru. Ale dosti ironie. Ironie je v dějinách samých. Všichni tři vyjmenovaní totiž pocházeli z finančně velmi dobře zajištěných rodin, a můžeme se právem domnívat, že jejich revoluční nadšení bylo na počátku spíš takovým naschválem, vzdorem vůči prachatému tatínkovi. Tatínek Marxe židovský rabín, ten Engelsův dokonce fabrikant, majitel textilky, a Leninův ředitel gymnázia, povýšený carem do šlechtického stavu. Nikdo z nich netrpěl hlady, ale nutno přiznat, že vzdělání, které jim rodiče mohli dopřát, nijak nezanedbávali. Engels byl dokonce polyglot, ovládal dvacet jazyků. Marx nezapřel, jako Němec, svoji protislovanskou nesnášenlivost. Nenáviděl Slovany, pokládal je za brzdu světové revoluce a ve vztahu k nim se vyjadřoval tak, že by mu i Hitler zatleskal. Ve svých Neue Rheinische Zeitung napsal:
,,Teď víme, kde jsou nepřátelé revoluce, v Rusku a ve slovanských provinciích Rakouska. Nesmiřitelný boj, válka až do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce, vyhlazení, terorismus.“ Toto je bez komentáře.
Dívat se očima dneška na doby dávno minulé, to je klasický omyl mnoha lidí. Pak dochází k nesmyslným závěrům. Pokud se podíváme do poloviny devatenáctého století, uvidíme něco zcela jiného. Pracovní dobu, která trvala šestnáct hodin, dětskou práci, fyzické tresty v továrnách, neexistující zdravotní pojištění, (mimochodem, to zavedl až železný kancléř Bismarck) zkrátka život dělníka, to byl v naprosté většině skutečně život otroka. Znovu připomínám, že se jedná o dobu 170 let nazpět. Sen o lepším světě vždy působí na toho, komu je ouvej. Tak, jako kdysi v husitském Táboře. O to krutější pak bývá probuzení. Tito tři se snažili celý problém pochopit vědecky. Nepodařilo se jim to, i když se později jejich následovníci snažili jejich teorie naplnit daleko většími krutostmi, než jakých bylo schopno devatenácté století. Jejich teorie studoval i Masaryk a s pány Marxem a Engelsem souhlasil v mnoha věcech a jejich práci oceňoval. Neshodl se s nimi v tom podstatném.
Marxovy a Engelsovy teorie a požadavky šly proti tisícileté lidské přirozenosti a touze vlastnit. Cokoliv, ale vlastnit, mít něco svého. Jejich požadavek likvidace soukromého vlastnictví byl zkrátka nesplnitelný. Ani běsnění kulturní revoluce v Číně, či vraždění milionů v Kambodži na tom nic nedokázalo změnit. Komunistický manifest je veskrze kniha utopická, která přinesla lidstvu nezměrné utrpení. A varování budoucím.
