• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Za svou odvahu zaplatil životem. Říkat pravdu o SSSR se nevyplácí

    11.10.2019
    Václav Pavlík
    Další fotky

    Těžko věřit tomu, že před 2. světovou válkou i krátce po ní neměl tzv. „západní“ svět obecně ani ponětí o tom, jak hrozné poměry panují ve stalinském Sovětském svazu, o hladomoru na Ukrajině nebo gulazích. Průlom v tomto ohledu nastal až díky jednomu sovětskému emigrantovi.

    Jmenoval se Viktor Andrejevič Kravčenko a narodil se 11. října 1905 v rodině revolucionáře, vystudoval inženýrství, specializoval se na metalurgii a pracoval v Donbasu. Při studiu se seznámil s budoucím sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem. Roku 1928 vstoupil do armády a o rok později i do komunistické strany. Jeho nadšení však brzy vyprchalo, když se stal na Ukrajině svědkem násilné kolektivizace, která měla za následek hladomor, a viděl, jakým způsobem se pracuje v ocelárnách v Donbasu. Osobně zažil represe během Stalinova „Velkého teroru“, kdy byly statisíce lidí zatčeny a popraveny nebo, v tom „lepším“ případě poslány do gulagu, nejméně na 15 let. Kravčenko sám zatčení v té době se štěstím unikl.

    Trockij byl zabit cepínem, lítost si ale nezaslouží. Nejznámější Stalinův odpůrce měl na svědomí tisíce životů

    Během druhé světové války sloužil v armádě jako politický komisař a byl vyslán do sovětské obchodní komory ve Washingtonu, kde sjednával válečné dodávky. Využil příležitost a 4. dubna 1944 v USA požádal o politický azyl. Sověti okamžitě požadovali vydání zrádce, Kravčenko však azyl dostal a pro jistotu v něm v USA žil pod krycím jménem Peter Martin, protože sovětská tajná služba řadu sovětských emigrantů zavraždila.

    Raketovému inženýrovi českého původu zkazilo kariéru podezření ze špionáže ve prospěch SSSR. Mohlo ho ale stát i život

    V Sovětském svazu Kravčenko zanechal manželku Zinajdu a syna Valentina (1935 – 2001). Zinajda se znovu provdala a její druhý manžel Valentina adoptoval a dal mu i své jméno, aby na sebe neupozorňoval příjmením biologického otce. I přes tuto změnu byl Valentin stále nazýván synem „zrádce vlasti“ a v roce 1953 odsouzen na pět let do gulagu. V hrozných podmínkách se pokusil o sebevraždu. O politický azyl v USA požádal poté, co se dozvěděl o svém nevlastním bratrovi Andrewovi. Sešel se s ním v roce 1992 na dojemné tiskové konferenci. Zemřel v roce 2001 na srdeční selhání právě v ten den, kdy obdržel americké občanství.

    Otrava ricinem znamenala jistou smrt a proto ho také KGB použila. Její agent zaútočil deštníkem

    Po udělení amerického azylu Kravčenko navázal vztah s Američankou Cynthii Kuser-Earle (1910 – 1985). Vytvořili spolu rodinu, ale nikdy se nevzali kvůli snížení šancí na objevení Sověty. Narodili se jim dva synové, Anthony (1947 – 1969) a Andrew (*1950) a bylo rozhodnuto, že budou užívat příjmení matky, které získala v druhém manželství (Earle). O pravé totožnosti svého otce synové nevěděli až do roku 1965.

    „Rudý Napoleon“ Tuchačevskij se sice stal obětí Stalinových čistek, sám však vraždil pomocí plynu

    Kravčenkova kniha „Zvolil jsem svobodu“ (1946, slovensky „Žil som pod červenou hvězdou“, 2012, česky nevyšla) vzbudila mimořádný ohlas a byla přeložena do mnoha jazyků, protože otevřeně popisovala hladomor na Ukrajině způsobený násilnou kolektivizací, poměry v gulagu a další praktiky sovětského vedení. Fakta, která Kravčenko v knize zveřejnil, byla tak otřesná, že jim nikdo ani nechtěl věřit a francouzský komunistický časopis „Les Lettres Françaises“ ho roku 1951 otevřeně obvinil ze lži.

    Geniální elektrotechnik měl spáchat atentát pomocí Foucaultova kyvadla, proslavil se ale bezdotekovým hudebním nástrojem

    Kravčenko se rozhodl bránit soudní cestou a teprve nyní se ukázalo, jak moc na něm Sovětskému svazu záleží. Na proces v Paříži v roce 1951 dodal SSSR jako svědky Kravčenkovy bývalé spolupracovníky, kteří jej obvinili, že je zrádce. Přítomna byla i bývalá manželka Zinajda, která přidala nařčení z bití, fyzického násilí a sexuální impotence. Když se další svědek, jistý důstojník MVD (pozdější KGB), o Kravčenkovi vyjádřil dokonce jako o mentálně zaostalém, Kravčenko už pomluvy nevydržel, vyskočil a zařval: „Nejsme v Moskvě! Kdybys nebyl svědkem, vyřídili bychom si to jinak!“

    Proti Kravčenkovi svědčili i významní francouzští levicoví intelektuálové, například známý spisovatel Vercors, který se později s komunisty rozešel po potlačení maďarského povstání v roce 1956. Další svědek, francouzský filosof Roger Garaudy, který začal svou myšlenkovou cestu jako komunista a skončil u islámu a popírání holocaustu.

    Pár špatných rozhodnutí, zničená rodina a sebevražda. Tragický a hlavně varující osud ruské básnířky

    Proti Kravčenkovi vystoupil také francouzský komunista a vědec Frédéric Joliot-Curie, který přijal příjmení své manželky, dcery Marie a Pierra Curieových. On sám po skončení druhé světové války obdržel vědecké informace o britském a americkém programu výroby jaderných zbraní a předal je svým „sovětským přátelům“. V jeho případě se opět potvrdil dřívější Stalinův odhad. Když mu šlo o získání tajemství A-bomby od západních vědců, řekl tehdy: „Kontaktujte vědce. Vědci jsou naivní.“ Joliot-Curie se poté, zřejmě „za odměnu“ stal předsedou „Světové rady míru“ (1950 – 1959) financované SSSR. Podle jednoho odhadu vydávala Moskva ročně až 200 milionů dolarů na podporu mírového hnutí na Západě, protože to dobře sloužilo jejím zájmům.

    Hergé poslal svého Tintina do stalinského SSSR. Komiks, z něhož mrazí dodnes

    Soud o tom, že Kravčenko má pravdu a nic si nevymyslel, přesvědčili svědci, kteří přežili sovětský systém lágrů, včetně bývalé komunistické novinářky Margarete Buber-Neumann, vdovy po německém komunistovi Heinzi Neumannovi, který byl zastřelen během „Velkého teroru“. Přežila jak sovětský, tak nacistický koncentrační tábor a poukázala na podobnost sovětské a nacistické diktatury. Bylo to poprvé, co se Západ takto veřejně seznámil s poměry, jaké skutečně v SSSR panují.

    Co viděli Hanzelka a Zikmund v SSSR? Otřesné svědectví si nenechali pro sebe…

    Kravčenko později ještě vydal knihu Zvolil jsem spravedlnost, kde pro změnu kritizoval americký kapitalismus. Že to jde i jinak, se pokusil v praxi dokázat v Bolívii. Nějakou dobu tam provozoval doly, kde horníci měli lepší a spravedlivější pracovní podmínky. Po počátečním úspěchu ale zbankrotoval v důsledku úředních obstrukcí a korupčních aktivit ze strany obchodních partnerů, přičemž svou roli zde sehrála také tajná policie KGB.

    FOTO: Kravčenko

    Kravčenko - V roce 2015 byl na Ukrajině vydán plakát ze série Lidé pravdy s portrétem V. A. Kravčenka – wikipedie.Kravčenko - Otrocká práce vězňů z gulagů na stavbě Bělomořského kanáalu (1932) – wikipedieKravčenko - Vchod do hlavní budovy KGB v Moskvě – wikipedieKravčenko - Jean Frédéric Joliot-Curie na protestních shromáždění proti válce – commons.wikimediaKravčenko - Jean Frédéric Joliot-Curie ve středu pozornosti – commnos wikimedia
    Další fotky
    Kravčenko - Jean Frédéric Joliot-Curie-ono je to opojné mluvit k velkému shromáždění lidí a být jimi obdovován. Známe i i ze současné žhavé současnosti-commons.wikimediaKravčenko - Sovětský inženýr, diplomat a přeběhlík Viktor Andrejevič Kravčenko (1905 – 1966) – wikipedie

    Kravčenko se pak vrátil do USA, kde žil v soukromí, ale stále sledován agenty NKVD, zejména Markem Zborowskim. Když byl 25. února 1966 Kravčenko nalezen ve svém bytě na Manhattanu v New Yorku s prostřelenou hlavou, policie to kvalifikovala jako sebevraždu. Kravčenkův syn však byl přesvědčen, že ho zavraždila KGB. Nakonec, nebyl by ani první, ani poslední, koho by stihl takový osud.



    Nepřehlédněte