František Frank Joseph Malina se narodil 2. října 1912 v Brenhamu v Texasu, kam se vystěhovali jeho rodiče před první světovou válkou. Dva roky po válce se vrátili do vlasti a ve Frenštátě pod Radhoštěm si pronajali restauraci s hotelem, jenže se jim nedařilo. A tak se v roce 1925 rozhodli opět k návratu do Texasu. Jejich syn tak získal kombinované česko-americké vzdělání, v Československu ukončil první ročník gymnázia a dostudoval v USA, konkrétně na Kalifornském technickém institutu (California Institute of Technology – Caltech) obor letecké inženýrství, kam se zapsal v roce 1930.
Během studií postavil s dalšími studenty raketový motor, ale při pokusu o jeho zážeh zahalil štiplavý kouř celou laboratoř. Ostatní studenti začali tuto skupinku budoucích leteckých inženýrů sarkasticky nazývat klub sebevrahů a vedení institutu je s jejich pokusy vykázalo z budovy. Malina a jeho kolegové se ale nedal odradit a ve svých pokusech pokrčovali ve stržích pod Sierra Madre.
V roce 1940 obhájil Malina doktorskou dizertaci z aeronautiky a začal se zajímat o praktické použití raket. Vojenské letectvo v té době hledalo způsob, jak usnadnit start přetíženým letadlům, a Malina a jeho kolegové se připojili k projektu Theodora von Kármána, jednoho ze zakladatelů americké astronautiky, který tento problém řešil. V srpnu 1941 v rámci tohoto programu úspěšně odstartovalo první letadlo s pomocnými raketami. A když se přidaly další rakety navíc, letadlo se vzneslo do vzduchu jen díky nim, aniž by použilo vlastní motor. Dále pak tento výzkum ke konci roku pokračoval samostatným odpalem raket.
Rozhodujícím impulzem pro další vývoj raket v USA byly snímky francouzského pobřeží, na nichž byly vidět startovací rampy pro rakety, proti nimž byly ty americké úplnými trpaslíky. Na základě toho objednala armáda raketu, která bude schopna donést výbušnou hlavici o hmotnosti 450 kg na vzdálenost 110 – 160 kilometrů. V Kalifornii postavili raketu „Private A“ poháněnou motorem na tuhé pohonné hmoty, která v prosinci 1944 doletěla na vzdálenost 17,7 kilometru. A po válce Malinova raketa WAC-Corporal na kapalné palivo dosáhla v květnu 1946 výšky osmdesáti kilometrů, což byl podle tehdejší americké definice okraj vesmíru. (Dnes je to 100 kilometrů.) „Vedlejším produktem“ tohoto výzkumu byl vynález bazooky, poměrně lehké pěchotní protitankové zbraně umožňující odpálit proti tanku (či jinému cíli) raketu z nosiče, kterou voják drží na rameni.
Koncem roku 1946 Frank Malina náhle svou raketovou kariéru ukončil, právě v době, kdy se teprve mohla začít rozvíjet. Již rok totiž pracovala FBI na rozkrývání sovětské špionážní sítě ve Spojených státech, jejíž členové byli převážně členy Komunistické strany USA nebo sympatizanti Sovětského svazu. A Franka Malinu měla FBI ve svých záznamech již od 30. let, kdy se jako student zajímal o komunistickou stranu. Logicky měl nyní obavu z toho, že by mohl být vyšetřován jako podezřelý ze špionáže ve prospěch SSSR a z toho, že by Rusům předával informace o americkém raketovém výzkumu. Je zajímavé, že Sověti měli v té době mnohem víc špionů v tehdy spřátelených Spojených státech než v nepřátelském nacistickém Německu. Pracovníci z UNESCO v Paříži potom Malinovi nabídli práci ve Francii. Přijal ji a přestěhoval se do Francie.
A dobře udělal. V roce 1952 byl Malina v USA obviněn z toho, že v 30. letech neuvedl v bezpečnostním dotazníku své členství v komunistické straně a byl prohlášen za uprchlíka. Což znamenalo tolik, že kdyby se vrátil do Spojených států, byl by zatčen. V té době, za vypjatého antikomunismu v USA, by to nebyla žádná formalita. 19. června 1953 byli za špionáž ve prospěch SSSR popraveni manželé Rosenbergovi, a i když byla jejich vina dlouho popírána, nakonec se ukázalo, že výsledky amerického atomového výzkumu Rusům skutečně předávali.
Malinova „evropská“ pracovní kariéra už neměla šanci navázat na jeho předchozí oslnivý raketový výzkum, i když šlo o tak atraktivní témata jako kosmické stanice na Měsíci a Marsu nebo hledání mimozemských civilizací (projekt SETI). Do USA se už nikdy nevrátil a zemřel 9. listopadu 1981 ve Francii ve věku 69 let. Možná až do konce života přemýšlel o tom, jestli jeho rozhodnutí odejít z raketového výzkumu bylo správné, možná tak učinil právě včas, aby se vyhnul stíhání jako sovětský špion. Zda jím skutečně byl, či nikoliv, zůstává a asi už navždy zůstane tajemstvím.
