Přihlásit se na takovou misi chtělo nejen kus odvahy, ale snad přímo mít i snížený pud sebezáchovy. Bývalý kapitán letectva Francis Gary Powers (1929 – 1977) v roce 1956 začal jako civilní pilot létat ve službách CIA. Spolu s dalšími vojenskými letci podepsal smlouvu, která jim každému zaručovala lákavý plat 2500 dolarů měsíčně. On sám měl přitom do té doby spolu s manželkou Barbarou, s níž se oženil o rok dříve, 2. 4. 1955, celkem 700 dolarů na měsíc.
Powers a jeho kolegové působili v rámci operace „Overflight“ (Přelet), tj. prováděli leteckou špionáž. Létali v letounech Lockheed U-2 až ve výšce 27 km, tj. s největším výškovým doletem na světě v té době, v prostoru při sovětských hranicích a nad územím Sovětského svazu. Základnu měli v Péšávaru v Pákistánu. Letadla byla vybavena katapultovými sedadly a časovanými destrukčními mechanismy, ovladatelnými pilotem. Letci dostávali tabletky kyanidu, které mohli použít při eventuální nehodě. Operace “Přelet“ byla samozřejmě přísně tajná, ale po 1. květnu 1960 se náhle ocitla na prvních stránkách novin. A Powerse najednou znal celý svět.
Co zajímavého vyšlo najevo?
- Tabletka kyanidu byla nahrazena obyčejně vypadajícím stříbrným dolarem s očkem na zavěšení. Po odšroubování očka se objevila jehla, na jejíž špičce byla hnědá přilnavá látka – šípový jed jihoamerických indiánů kurare.
- Nehodu letadla nemusela nutně způsobit zrovna sovětská raketa, i když by tomu Rusové rádi věřili. Stejně tak dobře mohl letadlo přinutit k přistání i jediný uvolněný šroubek.
- Piloti dobře věděli, jaké nebezpečí podstupují. Dochoval se tento záznam Powersova rozhovoru se zpravodajským důstojníkem: „A co když budu muset přistát v Rusku? Je to ukrutně velká země a ke hranicím je to po čertech dlouhá procházka. Je tam někdo, s kým bychom mohli navázat kontakt? Můžete nám říci nějaká jména, adresy?“ – „To nemůžeme.“ – „Dojde k nejhoršímu. Letadlo přistane a já budu zajat. Co mám vypovídat, kolik toho smím říci?“ – „Můžete jim říci zrovna celou pravdu, poněvadž ji stejně z vás dostanou.“
- Powersův osudový let vedl z Péšávaru do Norska do Boda měl trvat celkem 9 hodin. Jeho plánovaná délka byla 6000 km, z toho 4600 km jeho trasy vedlo nad územím Sovětského svazu.
- Jakmile sovětské radary zjistily Powersův letoun, odstartovalo za ním několik letadel MiG-19, které byly v oněch letech ve výzbroji sovětské armády. MiGy však mohly dosáhnout maximální výšky 17 až 18 km, kdežto tento konkrétní Powersův U-2 letěl mnohem výš, měl dostup až o 10 km vyšší.
- Zároveň bylo vystřeleno i několik raket. V důsledku chyby obsluhy radarů a nekoordinovanosti raketových čet pouze jedna z raket vybuchla v blízkosti Powersova letadla, ale nezasáhla ho. Další raketa sestřelila jeden z MiGů a jeho pilot, nadporučík Safronov zahynul. O této tragédii nařídila nejvyšší místa z prestižních a propagandistických důvodů mlčet a zdůrazňovat jen sestřelení Powerse.
- Ten přistál na poli nedaleko města Sverdlovsk, kde si všichni blahopřáli, když se dozvěděli, že dotyčný je Američan. Powers poté byl odvezen k výslechu, který prováděli příslušníci KGB. Stále se ho snažili donutit k přiznání, že je voják, a ne civilní zaměstnanec. Chtěli za každou cenu udělat ze špionáže agresi a ignorovali slovo „civilní“.
- V Moskvě Powerse vyslýchal spolu s příslušníky KGB také Roman A. Ruděnko, generální prokurátor Sovětského svazu a kdysi hlavní žalobce v Norimberku.
- To, že bylo sestřeleno letadlo U-2 a že pilot a značná část jeho výstroje jsou v sovětských rukách, oznámil předseda rady ministrů Chruščov až týden po incidentu. V té době Brežněv podepsal svůj vůbec první výnos, a to o udělení řádů a medailí příslušníkům raketových vojsk a letcům, kteří se vyznamenali při plnění bojového úkolu zneškodnění špionážního letounu. Jako první v seznamu byl uveden sestřelený nadporučík Safronov. O tom, že byl vyznamenán posmrtně, nebylo řečeno nic. Tím byl manévr zastírající okolnosti jeho úmrtí završen.
- srpna 1960, v den Powersových 31. narozenin, byl Powers postaven před soud pro špionáž. Hrozilo mu 15 let vězení, nebo i trest smrti, ale nakonec byl 19. srpna odsouzen jen k deseti letům odnětí svobody. Tři roky měl strávit ve vězení a zbytek v gulagu.
- v září byl Powers převezen do Vladimirské věznice, asi 250 km východně od Moskvy. Strávil tam 17 měsíců ve společné cele s litevským politickým vězněm. Říkal, že celou dobu s ním zacházeli dobře.
- Počátkem února 1962 byl dopraven letadlem do Německé demokratické republiky, v sobotu 10. února dovezen na most „Glienicker Brücke“ (tzv. most špionů) v Postupimi a vyměněn za odsouzeného sovětského špiona plukovníka Rudolfa Abela.
- Po svém návratu do USA byl vyslýchán CIA a stanul i před vyšetřovací komisí senátu. Bylo mu vytčeno, že nepoužil jehlu s kurare a že v letadle neaktivoval destrukční mechanismus, což se vysvětlilo tím, že měl problémy vůbec se dostat z pilotní kabiny.
Po Powersově návratu domů se ukázalo, že jeho manželství už je nefunkční. V roce 1963 došlo k rozvodu, jako důvod Powers uvedl manželčinu nevěru, alkoholismus, záchvaty vzteku a závislost na lécích. 23. října 1963 se oženil s Claudií „Sue“ Downey, která měla dítě z předcházejícího manželství. V červnu 1965 se jim narodil syn Francis Gary II. a dá se říct, že šlo o šťastné manželství.
Pokračovala i Powersova pracovní kariéra, ale už ne u CIA. Jako zkušebního pilota u společnosti Lockheed jej zaměstnal konstruktér letadla U-2 Johnson. Později Powers pracoval jako pilot vrtulníku rádia KNBC. Zahynul 1. srpna 1977, když stroji došlo palivo. Příčinou byl vadný palivoměr, který ukazoval, že v nádrži je více paliva, než ho tam ve skutečnosti bylo. Powers za své činy obdržel několik vyznamenání in memoriam a byl pohřben na Národním hřbitově v Arlingtonu jako veterán US Air Force. Jeho památce zůstala věrná i jeho žena Sue. Jeho syn Francis Gary II. vystudoval na univerzitě historii a památku svého otce zachytil ve dvou knihách. Založil muzeum studené války ve Vint Hill a společnosti pořádající farmářské a čokoládové trhy.
