V první řadě je třeba konstatovat, že šlo o let arabských aerolinek Libyan Arab Airlines, a že let č. 114 byla pravidelná linka z libyjského Tripolisu přes Benghází, rovněž v Libyi, do egyptské Káhiry. Letadlo, Boeing 727, měl devítičlennou francouzsko-libyjskou posádku, kapitán letadla, Jacques Bourges (42 let), byl Francouz stejně jako další čtyři členové posádky. Složení posádky bylo dáno smluvně mezi leteckými společnostmi Air France a Libyan Arab Airlines. Po krátkém mezipřistání v Benghází letadlo pokračovalo v cestě do Káhiry se 113 cestujícími. Na palubě cestovali dva Němci a jeden Američan, ostatní byli Arabové.
Trasa boeingu vedla na východ podél libyjského pobřeží směrem nad město Sidi Barrani. Vstup do vzdušného prostoru Káhiry byl povolen severovýchodním směrem od jezera Qarun, 131 km od Káhiry. V 13.45 řízení letového prostoru oznámilo, že vidí letadlo, které se blíží od západu. Když letadlo dostalo povolení k přistání, dispečeři v Káhiře v 13.50 s údivem sledovali, že boeing letí nesprávným směrem, ne k letišti, ale k Suezskému průplavu. Znovu vyhodnocené záznamy z boeingu a záznamy letových údajů, které dodaly izraelské úřady, později ukázaly, že libyjské letadlo již v blízkosti jezera změnilo kurz zřejmě kvůli silnému západnímu větru a písečné bouři. Ta snížila viditelnost natolik, že posádka musela letadlo pilotovat pouze podle přístrojů. Selhání přístrojů a navigační chyba potom způsobily, že letadlo změnilo kurz a vlétlo do izraelského vzdušného prostoru nad Sinajský poloostrov. V té době už s káhirským řízením letového provozu ztratilo spojení. Posádka byla přitom přesvědčena o tom, že se blíží k cílovému letišti v Káhiře a kapitán začal s letadlem klesat.
V 13.55 Izraelci zjistili na radaru, že do jejich vzdušného prostoru vstupuje dopravní letadlo. Bylo lokalizováno jihovýchodně od Suezu ve výšce 4 600 metrů. Jako je obvyklé, k zachycení neznámého letadla vzlétly stíhačky, konkrétně dva phantomy izraelského letectva. Po obnovení kontaktu s káhirským řízením leteckého prostoru se pilot libyjského letadla podíval okénkem kabiny a uviděl dvě stíhačky, které chybně považoval za egyptské MiGy, tj. za nějaký způsob neškodného doprovodu. Boeing dále pokračoval do hloubi Sinajského poloostrova rychlostí 523 km za hodinu. V té době jeho posádka zjistila, že přístroje selhávají. Izraelští piloti se, opět podle běžných pravidel, pokoušeli o vizuální kontakt s posádkou a nabízeli boeingu pomoc a doprovod jak obvyklým máváním křídel letadel, tak i gestikulací rukama. Odpověď posádky boeingu byla interpretována jako odmítnutí. Letadlo pak nasadilo západní kurz, což si piloti stíhaček vyložili jako pokus o útěk.
A tomu bylo třeba zabránit. Piloti izraelských phantomů proto dávkou ze svých 20 mm kanonů Vulccan vážně poškodili vztlakové klapky, hydraulické systémy a povrch křídel boeingu. Ten se pokusil o nouzové přistání v oblasti pouště, ale havaroval. Po dosednutí následoval fatální výbuch v místě pravého kola podvozku, při kterém z celkem 113 lidí na palubě 108 zemřelo.
Druhý pilot boeingu, který tuto katastrofu přežil, později řekl, že signálům izraelských pilotů posádka porozuměla správně. Boeing měl v doprovodu stíhaček letět a přistát na určeném letišti v Izraeli, jak je v takových případech zabloudění do cizího vzdušeného prostoru běžné. Tehdy byly však vztahy mezi Libyí a Izraelem napjaté natolik, že posádka letadla dostala od Libyan Airlines rozkaz na stíhačky a jejich pokusy o dorozumění nereagovat. Libyjská vláda však celou situaci před sestřelením boeingu vylíčila lživě a v přímém rozporu s tvrzením druhého pilota prohlásila, že útok proběhl bez varování.
Na druhé straně velení izraelského letectva vyhodnotilo tento let poté, co posádka boeingu stíhačky ignorovala, jako špionážní a bezpečnostní hrozbu, s cílem dostat se do blízkosti nejtajnějšího objektu v celém Izraeli – atomového střediska Dimona v poušti Negev. Kdyby boeing nesestřelily stíhačky, v těsné blízkosti střediska by jej zcela jistě zasáhla jeho protivzdušná obrana, tj. řízené střely země-vzduch. Jejich baterie měly rozkaz sestřelit jakékoliv letadlo, které by do tohoto prostoru proniklo, jak se to již předtím stalo dokonce vlastní izraelské stíhačce.
Při vyšetřování toho, co se skutečně stalo, izraelská vláda uvedla, že rozkaz k sestřelení libyjského boeingu vydal David Elazar, náčelník štábu izraelské armády. Izraelský ministr obrany Moše Dajan tuto událost označil za „chybu v úsudku“ a Izrael později vyplatil pozůstalým obětí odškodné. Kdyby však posádka boeingu přijala pomoc izraelských stíhaček a nechala se navést na přistání na některém izraelském letišti, nemuselo k tomuto incidentu vůbec dojít. A chyba v úsudku? Nebyla snad k útoku na 11. září 2001 použita unesená dopravní letadla?
