Narodil se jako Pēteris Ķuzis v rodině lotyšského dělníka. Roku 1905 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a stal se aktivním účastníkem revoluce roku 1905. V roce 1907 byl za vraždu policisty odsouzen k 8 rokům těžkých prací, trest mu však byl zmírněn na dva roky. V roce 1911 byl znovu zatčen za revoluční činnost a poslán do vyhnanství do Irkutska, odkud roku 1914 uprchl s falešnými doklady na jméno Jan Karlovič Berzin. Toto jméno si pak už ponechal.
Během první světové války působil v ruské armádě, brzy však dezertoval. Aktivně působil při únorové revoluci a během bolševického povstání působil jako člen Petrohradského sovětu. Koncem roku 1917 vstoupil do řad nechvalně známé Čeky a roku 1920 přešel do vojenské zpravodajské služby, kde sloužil následujících 15 let. Roku 1921 se stal velvyslancem ve Finsku, pokračoval jako zástupce velvyslance v Londýně a jako sovětský velvyslanec v Rakousku v letech 1925 – 1927.
Po kodaňském neúspěchu, tzv. „setkání rezidentů“ v Dánsku, v únoru 1935, kdy byli zatčeni čtyři vyšší úředníci ústřední zpravodajské služby, ze své funkce odstoupil. Tato událost je považována za největší neúspěch v celé historii sovětských tajných služeb vůbec. Nejvíce se Berzin, pokud se tedy ví, vyznamenal tím, že byl po nějakou dobu řídícím důstojníkem Richarda Sorgeho (1895 – 1944), jednoho z nejslavnějších sovětských špionů. V letech 1936 – 1937 Berzin působil jako hlavní vojenský poradce v armádě republikánského Španělska během španělské občanské války.
Poté, co Stalin koncem 30. let upevnil svou moc v SSSR, Berzin ztratil místo v zastupitelském sboru SSSR, stal se vedoucím vládních archivů a šéfredaktorem historického časopisu „Rudý archiv“ a 27. listopadu 1937 byl zatčen na základě obvinění z „trockistických protisovětských teroristických aktivit“. Během vyšetřování se „prokázalo“, že nepracoval sám a působil jako vůdce celé skupiny, tzv. Berzinovovy bandy. Jako takový byl odsouzen k trestu smrti a dne 29. července 1938 zastřelen na Kommunarce.
Toto popraviště mělo statut „zvláštního objektu“ a nacházelo se nedaleko stejnojmenného kolchozu a vesnice Butovo v širším okolí Moskvy. V letech 1937 – 1941 zde bylo zastřeleno asi 32 000 lidí, z nichž nejméně 29 200 během tzv. Velkého teroru v letech 1937 – 1938. Z význačnějších osob tu byl v roce 1941 zastřelen např. předseda mongolské vlády Anandin Amar, který zde má i nyní památník. Dnes se na tomto místě nachází pamětní hřbitov. Berzin sám byl potom po Stalinově smrti, roku 1956, rehabilitován. Nepřímým důsledkem Berzinovy popravy byla smrt španělského vědce a levicového aktivisty José Roblese (1897 – 1937), který po nějakou dobu pracoval jako Berzinův tlumočník. Krátce po jeho odjezdu ze Španělska se „ztratil“. Když se po jeho stopě vydala jeho přítelkyně, americké ultralevicová novinářka Josephine Herbstová, zjistila, že byl unesen a popraven jako frankistický špion. Podle Orlova, zástupce NKVD ve Španělsku, se tak stalo proto, že věděl příliš mnoho. Ostatně, stejně jako Berzin.
Zdroj: Wikipedia
