Proti německé totalitě aktivně bojoval, komunistické sloužil, a ta ho přesto semlela

4.11.2019
Václav Pavlík

On sám za války bojoval proti německým okupantům, ale nepřímo přispěl k úspěchu komunistů při převratu v roce 1948 a podílel se na jejich čistkách v armádě. Co všechno zažil?

  • V říjnu 1914 byl povolán do rakousko-uherské armády, 15. prosince se u Gorlice v jihovýchodním Polsku dostal do zajetí a v roce 1916 vstoupil do Československých legií v Rusku. Mimo jiné se zúčastnil bitvy u Zborova. Bojoval v řadách 3. střeleckého pluku, s nímž prošel sibiřskou anabází. V roce 1918 byl povýšen do důstojnické hodnosti a bylo mu svěřeno velení roty.

Zapomenuté osudy. Legionář, který za První republiky sázel na útočné výsadkové kluzáky a uprchl před komunisty

  • V roce 1921 se stal vojákem z povolání, v letech 1922 až 1924 studoval na Válečné škole v Praze. V roce 1930 byl už jako podplukovník převelen na ministerstvo národní obrany. Po okupaci a rozpuštění československé armády byl převeden do Vládního vojska (k tzv. „vladařům“), odkud ale na vlastní žádost odešel. Ostatně do konce roku 1943 museli toto vojsko opustit všichni bývalí legionáři. Bohumil Boček se potom zapojil do domácího protinacistického odboje v řadách „Obrany národa“ a s ostatními členy organizoval např. odchody československých letců do zahraničí. Brzy i on sám musel přejít do ilegality, v únoru 1940 opustil protektorát tzv. balkánskou cestou přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii doputoval do Francie a nakonec do Velké Británie.

Atentát na Hitlerova oblíbence? To si Čechoslováci dovolili příliš! Za trest nacisté vyvražďovali celé rodiny

  • Tam se pod krycím jménem Chodský začlenil do zahraničního protinacistického odboje. Byl přednostou odboru Ministerstva národní obrany u exilové vlády v Londýně a absolvoval výsadkářský kurs, ale kvůli zranění páteře k jeho vysazení zpět na území protektorátu nedošlo. Posléze se stal zástupcem velitele 1. Československé obrněné brigády ve Velké Británii.
  • Jeho činnost v exilu nezůstala Němcům utajena, a tak byla října 1942 nacisty v koncentračním táboře Mauthausen popravena spolu se svými rodiči Bočkova manželka Zdeňka.
  • V polovině srpna 1944 byl B. Boček jako vojenský velící kádr odeslán do SSSR, kde se stal nejprve zástupcem velitele a posléze velitelem československé pěší brigády v Sovětském svazu. Jejím velitelem byl nejprve brigádní generál Ludvík Svoboda a po něm generál Jaroslav Vedral-Sázavský, který padl během bojů o Dukelský průsmyk.
  • Již 20. srpna 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Od prosince 1944 byl zástupcem velitele čs. armádního sboru v SSSR. Významně se podílel na poválečné obnově Československé armády, 12. dubna 1945 byl, na návrh Košické vlády, jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci.
  • 1. prosince 1945 uzavřel sňatek s JUDr. Annou Hamalovou. K 1. červnu 1945 byl povýšen na divizního generála a dnem 24. května 1946 na armádního. V průběhu vládní krize v únoru 1948 spolu s Karlem Klapálkem nepřímo podpořil prokomunistický postoj ministra národní obrany Ludvíka Svobody.

StB byla horší než gestapo. A uměla se o sebe postarat i po sametové revoluci

  • Po nástupu komunistů k moci se podílel na čistkách v armádě, zejména propouštěním důstojníků a rotmistrů nepohodlných novému režimu. Jeho kariéru mu v této době pokazil jeho syn z prvního manželství Zdeněk Antonín Boček (*1927). Za války byl Němci internován a po roce 1948 se zapojil do protikomunistického odboje tím, že na Západ předával kopie dokumentů generálního štábu, které si jeho otec nosil z pracovních důvodů domů.
  • Záhy se na to ale přišlo, a ještě v roce 1948 byl za to Z. A. Boček zatčen a odsouzen k trestu smrti, změněnému posléze na doživotí, a jeho otec byl 31. 7. 1948 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu.
  • Po krátkém působení v méně významných funkcích byl odeslán na zdravotní dovolenou a poté roku 1950 přeložen do výslužby, o rok později zbaven platu a hodnosti a v únoru 1952 zatčen. V červenci téhož roku se ve vykonstruovaném procesu pod nátlakem přiznal k vyzvědačství, a dalším trestným činům a byl odsouzen k doživotnímu vězení. Zemřel 16. října 1952 ve věznici ve Valdicích na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby, kdy mu jako cukrovkáři byl odepřen inzulin.

FOTO: Generál Boček

Generál Boček - Generál Eisenhower v doprovodu generála Bočka v Praze (1945) – archiv autoraGenerál Boček - Josef.Churavy.Penza.Rusko.NedatovanoGenerál Boček - Czechoslovak_military_units_in_the_Soviet_UnionGenerál Boček - Ludvík_Svoboda_(Author_-_Stanislav_Tereba)Generál Boček - Dejvice,_generální_štáb_(02)
Další fotky
Generál Boček - Památník_politických_vězňů_ve_Valdicích
  • Dne 22. května 1962 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu zrušilo všechny body žaloby proti němu, s výjimkou vojenské zrady. O 10 let později, 8. 1. 1972, byl rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Příbrami nakonec zrušen i tento bod, avšak o plné rehabilitaci generála Bočka bylo rozhodnuto až po listopadu 1989, v roce 1991 rozkazem prezidenta republiky.
  • O dalších osudech jeho syna a druhé manželky není nic známo.


Nepřehlédněte