Jak se odvíjely jeho osudy?
- Jan Bervida absolvoval Státní českou reálku v Táboře a roku 1913 začal studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze, které musel přerušit v důsledku vypuknutí 1. světové války. V roce 1914 nastoupil jako jednoroční dobrovolník do armády a byl poslán na východní frontu, kde se dostal následujícího roku do ruského zajetí.
- Po vytvoření čs. legií se do nich v roce 1918 přihlásil a cestou do vlasti prodělal anabázi přes Vladivostok. Po návratu úspěšně dostudoval, pracoval v leteckých závodech ČKD a v roce 1925 se seznámil s Tomášem Baťou, ve kterém našel spřízněnou duši týkající se rozvoje civilního dopravního letectví, ve kterém viděli vizionářsky budoucnost světa. Ještě se k nim připojil československý diplomat Hugo Vavrečka, dědeček Václava Havla z matčiny strany. S urputností sobě vlastní a v zájmu prospěšné věci prosazovali založení letiště nebo alespoň travnaté přistávací plochy u každého okresního města a vytváření tzv. „plachtařských aviačních klubů“.
- Koncem roku 1926, po rozhovorech Tomáše Bati s ministrem veřejných prací, nastupuje v následujícím roce Bervida na Ministerstvo veřejných pracíve funkci „technického komisaře letecké výkonné služby“, později je 1929 jmenován „Vrchním ministerským komisařem“. Ve funkci zůstává až do vzniku Protektorátu.
- V době, kdy se nad naší samostatnou republikou začaly stahovat mraky v souvislosti s nehoráznými Hitlerovými požadavky, je Ing. Bervida jmenován armádním generálem v záloze. Již delší dobu pracoval na konceptu „Útočné obrany republiky“ a v lednu 1937 jej předložil ministerstvu obrany. Vzhledem k tomu, že naše letectvo v té době nemělo motorová výsadková letadla, zatímco nacistické Německo však ano, navrhoval použít velké kluzáky, s kterými by mohl být v noci, bezhlučně, proveden útočný výsadek vojáků a vojenského materiálu. Ministerstvo však tuto koncepci shodilo ze stolu, jednak jako technicky nerealizovatelnou, jednak kvůli a nebezpečí, že by se nepřítel kluzáků mohl zmocnit a využít je proti nám.
- Podobnou koncepci mělo v téže době i Německo a to také poprvé, 10. 4. 1940, úspěšně použilo kluzáky DFS 230 na západní frontě v Belgii.
- Bervidovu strategii využití vojenských kluzáků předložil britskému válečnému letectvu šéf československé výzvědné služby, generál František Moravec již začátkem světové války. Britské velení použilo kluzáky v průběhu války ve větším počtu ve dvou obřích výsadkových operacích – vylodění v Normandii v červnu 1944 a v operaci Market Garden, největší výsadkové vojenské operace v dějinách, která se uskutečnila se v září 1944 u nizozemských měst Arnhemu a Nijmegenu).
- Tím ale využití kluzáků pro tyto účely prakticky skončili, protože od války v Koreji je nahradily vrtulníky. Ty mají tu výhodu, že jsou schopné nejen dopravit výsadek přesně na určené místo, ale také vyzvedávat vojáky (např. raněné) z bitevního pole. Pokroky v letecké dopravě vedly ale až k tomu, že kluzáky dokázaly přepravovat i těžkou vojenskou techniku, např. lehké tanky.
- Po okupaci příchodu nacistů byl Ing. Bervida jako bývalý legionář ihned suspendován a pak působil jako profesor na střední průmyslové škole v Praze. V posledních měsících války byl zatčen a obviněn ze spolupráce s čs. exilovou vládou v Londýně. Protože záhy po jeho zatčení válka skončila, Bervidův případ už se k německému soudu nedostal.
- Po květnu 1945, v obnovené republice, se Ing. Bervida stává šéfem čs. civilního letectví. V roce 1947, po důvěrných varujících zprávách o jeho možném únosu do Sovětského svazu, emigruje do Paříže. V letech 1948 –1961 pracuje Ing. Jan Bervida v ústředí newyorské a montrealské ICAO a současně je členem vedení Council of Free Czechoslovakia (Rada svobodného Československa). 26. ledna 1962 umírá v jedné z newyorských nemocnic náhle na rakovinu.
- Odkazu Ing. Jana Bervidy je částečně věnována expozice na barokním zámku Měšice u Tábora, který vlastní jeho prasynovec Jan Berwid-Buquoy.
