Mariin otec byl osvícenský člověk. Nejen, že kladl velký důraz na vzdělání synů, ale také na vzdělání dcer, což nebylo v těchto i pozdějších dobách obvyklé. Pokud byli synové mladší, dostávali je do péče domácí učitelé, starší se vydávali na tzv. kavalírské cesty, při kterých si doplňovali vzdělání a získávali praktické zkušenosti. Ženy takhle cestovat nemohly, a proto získávaly „nejvyšší“ vzdělání pobytem u některého evropského dvora jako dvorní dámy. A protože to bylo v Rakousku, tak nejvýznamnější byl dvůr vídeňský. Dvorní dámy tvořily malou a uzavřenou skupinu stálých společnic. Pozice u dvora jim zajišťovala byt, stravu a většinou i nějaký plat. Pocházely téměř výhradně z předních aristokratických rodin. Výstižný je název pro dvorní dámy v angličtině – „lady-in-waiting“.
Dvorní dámy musely sice zastat nějakou práci, ale zato se dále vzdělávaly, především v oblasti etiky a dvorského protokolu. Naučily se pohybovat a chovat ve vysoké společnosti. Často se u dvora seznámily se svými budoucími manžely, k čemuž by asi těžko došlo, kdyby zůstaly doma na svých zámcích.
Marie Kristina se stala dvorní dámou na vídeňském dvoře u arcivévodkyně Marie Alžběty, třetí dcery Marie Terezie. Urozeným pánům se líbila a nezávazně s nimi koketovala, až získala přezdívku „sličná koketa“. S knížetem Janem Karlem z Ditrichštejna si hned při prvním setkání padli do oka. Jan Karel ji neobdivoval jenom pro vnější krásu, ale především pro tu vnitřní krásu, která se projevovala moudrostí a přívětivostí. Kromě toho byla všestranně vzdělaná, což u současných dam byla spíše výjimka.
Svatba se uskutečnila 30. ledna 1764 ve Vídni za účasti celého dvora. Bydleli ve vídeňském Ditrichštejnském paláci. V listopadu se jim narodil první syn a pak přišli v následujících letech na svět další potomci.
V roce 1769 Janův otec předal svému synovi správu majetku v Čechách a na Moravě. Kníže pak dojížděl z Vídně na panství, aby se věnoval jejich řízení. Nechtěl se však vzdát společenského života u dvora a „povinností“ z toho vyplývajících, tak se roku 1777 správy majetku ujala Marie Kristina.
Jan Karel a Marie Kristina žili a šli s duchem doby – osvícenstvím a podporovali vědu. Na mikulovském zámku instalovali patrně nejstarší hromosvod na Moravě.
V roce 1784 se kněžna Marie Kristina dočetla v novinách o vypouštění horkovzdušných balónů ve vídeňském Prátru. Inspirována touto zprávou nechala vzlétnout v zahradách židlochovického zámku balón naplněný horkým vzduchem. Údajně ho ušila sama kněžna. V koši byl vzkaz psaný německy a česky, aby nálezce odevzdal balón kněžně, a za to dostane tučnou odměnu. Nikdo však nepřišel. Jednalo se o první let neřízeného horkovzdušného balónu na Moravě.
Původní okouzlení knížete z manželky celkem brzy vyprchalo. Jan Karel byl známý svými zálety. Když Marie Kristina 4. března 1788 ve věku padesáti let zemřela, vzal si neurozenou a vychytralou ženu z Vídně, která se ho snažila obrat o majetek. Nenávratně byly její zásluhou např. ztraceny starožitné šperky kněžen z Ditrichštejna.
